Osudy Radegasta Parolka

Profesor Radegast Parolek (1920–2019) byl vysokoškolský pedagog, překladatel z lotyštiny a litevštiny. V rozhlasových osudech vzpomíná na legionářský život svého otce kpt. Františka Parolka i na krátké šťastné dětství, které skončilo smrtí obou rodičů. Autorovi Osudů bylo tehdy pouhých šest let. Vypráví o středoškolských studiích na věhlasném Atheneu, o atmosféře první republiky, která se pro něho – jako člověka, který vídával prezidenta Masaryka při procházkách na Pražský Hrad – stala rozhodujícím obdobím, určujícím pro celý další život.

V Osudech jsou i kapitoly o ilegálním literárním časopisu, který Radegast Parolek za druhé světové války spoluvydával, o poválečných studiích na filozofické fakultě v seminářích u Bohumila Mathesia a Jana Mukařovského, i o pobytu v tehdejším Leningradě, kde stačil zachytit ještě éru ruských strukturalistů, jako byl Jurij Lotman.

Po návratu z Ruska v 50. letech působil Radegast Parolek na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, zpočátku se zabýval dějinami ruské literatury a jejími souvislostmi s literaturou českou. Postupně se ale stále více přikláněl k literaturám neruských národností Sovětského svazu, především k literatuře lotyšské a litevské. Za normalizace tiše pracoval na srovnávacích dějinách baltických literatur a v Osudech např. vypráví, kterak se do Čech dostávaly knihy exilových baltských autorů.

Po revoluci 1989 se zasloužil o znovuobnovení kabinetu baltistiky a téměř až do své smrti byl literárně činný.