Osudy Niny Ingrišové

O to radši se Nina Ingrišová vrací do vzpomínek. Mluví o tatínkovi Viktoru Vasiljeviči Karpuškinovi (*1901), který jako kubaňský kozák emigroval do Československa a poznal zde Marii Brychtovou (*1903) z moravské obce Veverská Bítýška. Nina byla jejich jediným dítětem. Vzpomíná na útěk rodiny před osvobozující Rudou armádou, na čtyři roky v německých uprchlických táborech, dlouho očekávaný výjezd do Brazílie, kde tatínek zeměměřič živil rodinu prací při osidlování brazilských pralesů.

Na konci 50. let rodina Karpuškinových znovu mění domov a stěhují se do Los Angeles. Zde se Nina v krajanské komunitě setkává s Eduardem Ingrišem. Ten má tehdy za sebou dvě dobrodružné plavby na balzových vorech Kantuta a natočený cenný filmový materiál, který v USA zpracovává. Po složitých peripetiích mají manželé Ingrišovi v rukou filmy, se kterými 10 let objíždějí severoamerický kontinent.

Když Ingrišovi táhne na sedmdesát, snaží sepsat své paměti. O předválečné hudební Praze, o tom, že byl nejmladším českým dirigentem na profesionálních scénách. O spolupráci s Járou Kohoutem. O úspěšné kariéře fotografa v Peru, o svých dobrodružných cestách... Nina dokonce prodává úspěšnou firmu, aby manželovi pomohla s prací. Bohužel, Eduard Ingriš v roce 1991 umírá.

V roce 2002 se podařilo přes ing. Miroslava Zikmunda zprostředkovat převzetí Ingrišovy pozůstalosti Muzeem jihovýchodní Moravy ve Zlíně a krátce poté se Nina Ingrišová rozhodla přesídlit zpátky do České republiky. Poslechněte si její pětidílné rozhlasové vzpomínky (s unikátními dokumentárními záběry).

Připravil: Vilém Faltýnek
Technická spolupráce: Ladislav Reich

Natočeno v roce 2010.