Osudy Niny Ingrišové
Nina Ingrišová se do Brna přestěhovala až po roce 2000, ale jako by sem patřila odjakživa. Zkušenost a jazyk brněnského dětství nevymazalo ani 55 let v exilu. Žije tu už řadu let, ale situace má pro ni poněkud trpkou příchuť. Rodinné vazby lety odloučení zeslábly, je nucena pozorovat, že povědomí o jejím muži Eduardu Ingrišovi, předválečném hudebníkovi, který se v exilu přeškolil na cestovatele, fotografa, filmaře a podnikatele, je mizivé a oživovat se jí ho daří jen se značnou námahou. A navíc je tu všechno tak jiné, než bylo za časů jejího dětství. A jiné, než zná z USA.
O to radši se Nina Ingrišová vrací do vzpomínek. Mluví o tatínkovi Viktoru Vasiljeviči Karpuškinovi (*1901), který jako kubaňský kozák emigroval do Československa a poznal zde Marii Brychtovou (*1903) z moravské obce Veverská Bítýška. Nina byla jejich jediným dítětem. Vzpomíná na útěk rodiny před osvobozující Rudou armádou, na čtyři roky v německých uprchlických táborech, dlouho očekávaný výjezd do Brazílie, kde tatínek zeměměřič živil rodinu prací při osidlování brazilských pralesů.
Na konci 50. let rodina Karpuškinových znovu mění domov a stěhují se do Los Angeles. Zde se Nina v krajanské komunitě setkává s Eduardem Ingrišem. Ten má tehdy za sebou dvě dobrodružné plavby na balzových vorech Kantuta a natočený cenný filmový materiál, který v USA zpracovává. Po složitých peripetiích mají manželé Ingrišovi v rukou filmy, se kterými 10 let objíždějí severoamerický kontinent.
Když Ingrišovi táhne na sedmdesát, snaží sepsat své paměti. O předválečné hudební Praze, o tom, že byl nejmladším českým dirigentem na profesionálních scénách. O spolupráci s Járou Kohoutem. O úspěšné kariéře fotografa v Peru, o svých dobrodružných cestách... Nina dokonce prodává úspěšnou firmu, aby manželovi pomohla s prací. Bohužel, Eduard Ingriš v roce 1991 umírá.
V roce 2002 se podařilo přes ing. Miroslava Zikmunda zprostředkovat převzetí Ingrišovy pozůstalosti Muzeem jihovýchodní Moravy ve Zlíně a krátce poté se Nina Ingrišová rozhodla přesídlit zpátky do České republiky. Poslechněte si její pětidílné rozhlasové vzpomínky (s unikátními dokumentárními záběry).
Připravil: Vilém Faltýnek
Technická spolupráce: Ladislav Reich
Natočeno v roce 2010.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
