Osudy Pavla Brázdy
Zemřel Pavel Brázda, významná osobnost českého výtvarného umění druhé poloviny 20. století, výtvarník, který čekal na uznání téměř do své osmdesátky. Byl vzdáleným příbuzným bratrů Čapků. Poslechněte si jeho Osudy. Vzpomínky na vlastní životní příběh doplňují i úvahy o vzniku některých, dnes už slavných, obrazů tohoto originálního malíře.
Rodiče Pavla Brázdy připravili komunisté o majetek, jeho nevlastního dědečka Josefa Palivce zavřeli na deset let do kriminálu, teta Helena Koželuhová musela po únoru 1948 emigrovat a on sám byl z politických důvodů vyloučen ze studií na akademii a šel se učit malířem pokojů. Dlouho se pak živil ilustracemi pro odborné publikace a později dokonce topil v koksové kotelně.
Nic z toho však nemohlo zabránit tomu, aby tvořil své obrazy, i když v ústraní a bez naděje na oficiální uznání. Dočkal se ho až v době, kdy už jiní pomýšlejí na odpočinek. To ovšem u Pavla Brázdy nepřicházelo v úvahu! Naopak, velká výstava v Národní galerii v Praze v roce 2006 k jeho osmdesátým narozeninám, knižní monografie a další výstavy dokázaly, že byl stále plný plánů a energie. Naučil se pracovat s počítačem a začal tvořit takzvané digitální obrazy.
Jak Pavel Brázda sám říkal, rozhodně nebyl člověkem vzpomínavým a na „takové důchodcovské zájmy" neměl čas. S natáčením rozhlasových Osudů souhlasil hlavně proto, aby objasnil inspirační zdroje svých obrazů. Nakonec je však jeho vyprávění především působivým svědectvím o životě neobyčejné a silné osobnosti v dramatické době.
Připravila: Hana Soukupová
Režie: Lubomír Koníř
Naročeno v Českých Budějovicích v roce 2009.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.