Martina Rasch

Osaka podruhé a Japonsko potřetí hostí světové Expo. Výstavu vnímají Japonci skepticky. „V současnosti mají hluboko do kapsy a negativa podle nich převažují nad pozitivy.“

Patří k nejvýraznějším českým pěveckým osobnostem posledních desetiletí. Umělkyně světového formátu se pohybuje mezi písní, operou, starou hudbou i současnou tvorbou. 

Jako mimořádně nadané dítě studoval exkluzivní hudební školy v Kyjevě a Petrohradu. Na Ukrajině dirigoval orchestry i sbory, zpíval, přesto se rozhodl odstěhovat do ČR.

Symbióza mezi hledištěm a jevištěm ho baví a naplňuje. Povinností herce je podle něj se učit. „Jsou hry, které prostupují společenskou situací, která se rychle mění.“ 

Respektovaný román Krev je jenom voda o patologické atmosféře v jedné rodině se dočkal českého překladu. Jedna z postav má narcistickou, histriónskou a bipolární poruchu.

Před obrazy v galeriích se dostáváme do blahodárného přítomného okamžiku. Vnímání umění je opak sledování sociálních sítí. 

Téma pomsty a hněvu zpracovává ve své třetí knize Co já? Co ty? Román o tom, co se dá a co už nejde odpustit, má i rozhlasovou podobu. 

Bydlí na Malé Straně, protože je mu líto nechat centrum Prahy na pospas. Ve veřejném prostoru by rád potkával různý typ lidí, kteří v něm rádi tráví čas.

Na albu Vyznání zpívá texty matky Lenky Procházkové z normalizačních 70. let. Jde o experiment vzniklý ve spolupráci se slovy psanými na psacím stroji a AI. 

Advent znamená příchod. „Adventní otázkou je, kdo je ten, který přichází, koho vítáme a ke komu se vztahujeme, a jestli dokážeme očekávat moc a slávu, ale jiného druhu.“