Antonín Kraft

Antonín (Anton) Kraft, jeden z největšich violoncellistů přelomu 18. a 19. století, jehož uměni vysoce oceňovali mistři vídeňského klasicismu Joseph Haydn a Ludwig van Beethoven, patří k těm osobnostem, které svým hráčským mistrovstvím přímo ovlivnily hudební vývoj klasicismu.

Narodil se 30. 12. 1749 v Rokycanech jako sedmé dítě z deseti v rodině obecního sládka Františka a jeho manželky Máří Magdaleny. Matka mu zemřela již v sedmi letech. Školní docházku Antonín Kraft zahájil v rodišti. Starší literatura o něm uvádí, že se naučil hře na violoncello sám, případně, že byl od nejútlejšího mládí otcem, nadšeným hudebníkem, veden k hudbě.

Na jeho hudebnost měli nepochybně vliv jeho rokycanští učitelé. Ve studiu Kraft pokračoval na gymnáziu v Praze a poté se pravděpodobně jediný semestr či rok (1769) věnoval studiu filozofie a přírodního práva na pražské Karlově univerzitě. Současně studoval hru na violoncello u violoncellisty křížovnického kláštera a hudebního pedagoga Františka Josefa Wernera (1710-1768).

Údaje o Kraftově mládí jsou velmi sporné, neví se, kdy přišel do Prahy, na kterém gymnáziu studoval, kdy a proč zanechal studií na vysoké škole, kde získal další hudební vzdělání, či zda v Praze již působil jako violoncellista v soukromých hudebních salónech či kostelech. V sedmdesátých letech 18. století se také oženil s Marií Annou Trebiczkou (Třebickou) z Dobřan, se kterou měl syna Mikuláše (1778–1853).

Ten zdědil po otci hudební nadání a stal se rovněž vynikajícím violoncellistou a skladatelem. Někdy po roce 1769 odešel Antoní Kraft do Vídně, kde se seznámil s Josephem Haydnem, který ho zřejmě vybídl, aby se ucházel o výhodné členství v kapele knížete Esterházyho.

Devětadvacetiletý Kraft se stal prvním violoncellistou této proslulé kapely, kterou v té době vedl Joseph Haydn. Ten si Krafta jako violoncellisty vážil nejen pro jeho výraznou hru a čistou intonaci, ale též pro nadání ke kompozici. Nabídl mu, že jej bude vyučovat skladbě. Roku 1779 Kraft rozšířil počet Haydnových žáků.

Kníže Esterházy si Krafta neobyčejně vážil a umožňoval mu koncertní cesty po Evropě. V roce 1786 podnikl Antonín Kraft se svým osmiletým synem Mikulášem, kterého vyučoval ve hře na violoncello, koncertní cestu do Vídně, Pešti a Drážďan, o tři roky později do severního Německa. V Drážďanech se setkali s Wolfgangem Amadeem Mozartem a Josefínou Duškovou a 13. dubna 1789 uspořádali v hotelu De Pologne spolu s drážďanským dvorním kapelníkem Antonem Teyberem soukromou hudební akademii.

Po rozpuštění Haydnova orchestru v důsledku smrti mecenáše knížete Esterházyho vstoupil Antonín Kraft roku 1790 do bratislavské kapely hraběte Antona Grassalkoviče jako první violoncellista i se svým synem Mikulášem. Stal se také členem Schuppanzinghova kvarteta založeného roku 1792 při salónu knížete Karla Lichnovského.

Téhož roku trvale přesídlil do Vídně dvaadvacetiletý Ludwig van Beethoven a záhy se seznámil s Kraftem. Oba umělci navázali přátelství, které trvalo až do Kraftovy smrti. Byl také prvním violoncellistou Vídeňské opery.

Po roce 1794 působil Antonín Kraft ve službách knížete Josefa Františka Maxmiliána Lobkovice (od roku 1796 i se svým synem Mikulášem) jako komorní virtuos. Knížecí kapela byla v době svého rozkvětu vedena kapelníky Antonínem Vranickým a Antoniem Casimirem Cartellierim, který se roku 1802 oženil s Kraftovou dcerou Františkou Eleonorou.

Kulturní mecenáš Josef Lobkovic se však časem v období všeobecné krize dostal do finančních potíží a Antonína Krafta propustil. Ten se obrátil na Ludwiga van Beethovena, po jehož intervenci u arcivévody Rudolfa roku 1815 se teprve Kraftovy nepříznivé existenční poměry upravily. Na sklonku života byl jmenován prvním profesorem hry na violoncello na konzervatoři Gesellschaft der Musikfreunde ve Vídni, kde po krátké nemoci v sedmdesáti letech 28. srpna 1820 zemřel.

Mezi jeho žáky patřil v prvé řadě syn Mikuláš Kraft, ale též Josef Ondřej Novotný, Heinrich August Birnbach, synové Antonína Vranického – Friedrich a Anton, pravděpodobně též i Joseph Merk, který se stal po Kraftovi druhým profesorem violoncella na vídeňské konzervatoři.

Joseph Haydn pro svého violoncellistu Antonína Krafta složil již v roce 1783 violoncellový koncert D dur op. 101. Toto dílo bylo dlouho pokládáno za skladbu Kraftovu, neboť rukopis se nezachoval. Mínění o tom, že Haydnův violoncellový koncert je dílo Antonína Krafta, vyvrátil až J. P. Larsen uveřejněním Haydnova tematického skicáře. Je však víc než pravděpodobné, že Kraft upravoval stylizace violoncellového partu. Také violoncellový part Beethovenova Trojkoncertu pro klavír, housle a violoncello op. 56 je dle tvrzení Schindlera psán pro A. Krafta.

Skladatelský odkaz Antonína Krafta tvoří jednak sedm opusem označených kompozic, dále jsou to skladby bez označení opusu (rukopisy a opisy), které většinou existují jen v pozůstalosti děkana Josefa Antonína Seydla v Berouně. Ve skladatelském díle Antonína Krafta dominuje Koncert pro víoloncello a orchestr C dur op. 4.

Vznikl nepochybně v době Kraftova působení v Esterházyho kapele a tiskem byl poprvé vydán u Breitkopfa a Härtela v Lipsku roku 1792. Od Haydnova violoncellového koncertu D dur se liší již zcela novým, brilantnějším stylem a jeho třetí věta předjímá francouzský houslový koncert. Svým vyzněním připomíná, skutečnost, že se Antonín Kraft snažil o přiblížení ke zvuku Beethovenova orchestrálního stylu.

V Rokycanech byla na pravděpodobném Kraftově rodném domě čp. 90/I odhalena dne 30. dubna 2006 pamětní deska, jejíž vznik inicioval violoncellista doc. Mgr. Jiří Hošek, pedagog HAMU v Praze, který se systematicky věnuje rekonstrukci a nahrávání a propagaci skladatelského odkazu Antonína a Mikuláše Krafta.

Autorkami pamětní desky je akademická malířka Helga Hošková Weissová a Natálie Hošková. Levou část desky tvoří plošně stylizované violoncello z tmavé leštěné žuly Vanga, do něj je zasazena obdélníková deska ze světlého leštěného mramoru se zlaceným nápisem: „V těchto místech v někdejším Podkostelním pivovaru se 30.12.1749 narodil violoncellový virtuos a skladatel Antonín Kraft. Zemřel ve Vídni 28.8.1820. Jeho umění vysoce oceňovali Joseph Haydn a Ludwig van Beethoven.“

Autor: Jiří Hošek