František Škroup
František Škroup patřil k nejvýznamnějším hudebním osobnostem první poloviny 19. století. Byl aktivně činný jako zpěvák, kapelník a skladatel. Dnes máme jeho jméno spojeno především s hudbou k písni Kde domov můj z Tylovy obrozenecké hry Fidlovačka nebo s první operou na český text, kterou byl Dráteník.
František Škroup se narodil 3. června 1801 v Osicích u Pardubic v hudebnické rodině. Základy hudebního vzdělání získal u svého otce skladatele Dominika Škroupa. Škroupův o deset let mladší bratr Jan Nepomuk Škroup se proslavil jako druhý kapelník Stavovského divadla, ředitel Žofínské akademie a skladatel opery Švédové v Praze.
Do Prahy přišel František Škroup roku 1812, rok byl vokalistou v Týnském chrámu a v Loretě. V letech 1814–1819 studoval gymnázium v Hradci Králové. Z té doby pocházejí první Škroupovy skladby. Po skončení gymnázia poslouchal dva roky filozofii v Praze a od roku 1822 práva, studia však pro stále silnější vábení hudbou a divadlem nedokončil.
Zanedlouho začal vystupovat jako sólista ve Stavovském divadle. Se zpěvem skončil roku 1828, kdy se musel více soustředit na svou kapelnickou činnost. 1. září 1827 byl jmenován druhým kapelníkem Stavovského divadla a od začátku roku 1837 prvním kapelníkem s pověřením řídit německý soubor Stavovského divadla, kdežto český soubor řídil jeho bratr Jan Nepomuk.
Škroupovo dirigentské působení je hodnoceno v éře Stavovského divadla velmi pozitivně. K jeho největším zásluhám patří první uvedení Wagnerových oper v Čechách: Tannhäuser (1854), Lohengrin (1856), Bludný Holanďan (1856). Kromě dirigování ve Stavovském divadle řídil studentský orchestr pražské konzervatoře v roce 1843 po smrti jejího ředitele Friedricha Dionysa Webera, v letech 1836–45 byl kantorem v reformované synagoze v Dušní ulici a po roce 1850 dirigentem kůru benediktinského kláštera v pražském Břevnově.
V roce 1857, kdy podal výpověď ve Stavovském divadle, založil vlastní hudební školu, která se však udržela pouhé dva roky. Roku 1860 se stal ředitelem Žofínské akademie, ale již po roce místo opustil, neboť přijal nabídku na místo kapelníka v nově vzniklé německé opeře v nizozemském Rotterdamu, kde zemřel 7. února 1862 a je zde také pochován.
František Škroup napsal 45 opusovaných skladeb, ve skutečnosti je autorem zhruba třikrát většího počtu děl, neboť přiděloval opusová čísla jen nepravidelně. Psal skladby téměř všech hudebních druhů. Většinu jeho skladeb tvoří písně, převážně na německé texty (Mutterliebe, Die Schildwache, Wanderlieder atd.), pouze jediný cyklus, Matčiny písně, má českou textovou předlohu Marie Čacké.
Jednotlivé písně jsou dílem na německé, dílem na české texty (František Ladislav Čelakovský, Josef Krasoslav Chmelenský, Simeon Karel Macháček), text k písni Das bess’re Land si napsal pravděpodobně Škroup sám. Několik písní napsal se zajímavým doprovodem, s průvodem rohu, violoncella, klarinetu, nebo harfy a lesního rohu. Na svou dobu napsal poměrně malý počet sborů. Z větších vokálně instrumentálních děl je Škroup autorem dvou mší (c moll, d moll) a několika příležitostných kantát.
Škroupova symfonická tvorba stejně jako komorní stojí v pozadí. Škroup složil tři smyčcová tria a tři smyčcové kvartety. Všech šest zmíněných komorních děl vzniklo ve stejném období. Vzhledem ke své kapelnické praxi ve Stavovském divadle má Škroup na svém skladatelském kontě řadu prací pro divadlo, počínaje vložkami do různých děl až po velké opery. Složil celkem osm oper, z nichž čtyři napsal na německý text.
Operní prvotinou Františka Škroupa se stal Dráteník, jemuž skladatel přidělil opusové číslo 1. Premiéra se konala v roce 1826 ve Stavovském divadle. Libreto k této komické opeře napsal Josef Krasoslav Chmelenský. Dílo vstoupilo do dějin jako zakladatelské dílo české národní opery. Jedná se o nejčastěji hranou Škroupovu operu. Druhou nejpopulárnější operou se stalo opět dílo na Chmelenského libreto – vlastenecká zpěvohra Libušin sňatek. Z oper na německé texty dosáhly největšího úspěchu Der Meergeuse a Kolumbus.
Autor: Pavel Petráněk
