Režisér Jakub Špalek upravil pro mladoboleslavské divadlo Romea a Julii

Nesmrtelný příběh mladých milenců z italské Verony Romeo a Julie patří k divadelním lákadlům, a není tedy divu, že po něm divadlo sáhne, disponuje-li dvojicí mladých a populárních herců jako je Matouš Ruml a Veronika Kubařová. Zároveň na inscenátory číhá past - v tom, že titul všichni znají a mají o jeho interpretaci svou představu. To je také důvod, proč už po premiéře zazněly velmi rozporuplné názory na inscenaci. Úprava Jakuba Špalka a Lenky Bočkové si vzala za základ básnivý překlad Josefa Topola, snížila počet postav na minimum (jak to ostatně bývalo i za Shakepearových časů), nicméně všechny důležité body příběhu jsou zachovány. Díky této úpravě bylo samozřejmě třeba, aby některé repliky přejaly postavy jiné, propojení scén vytvořilo nové, někdy překvapivé souvislosti. Úprava vychází vstříc vnímání mladé generace, je tu patrná klipovitost, ale logika příběhu zůstává jasná. Slova i události hrne režisér společně s herci na diváka až ve zběsilém tempu.

Scénu, jejímž autorem je Karel Špindler, rozděluje schodiště má dvě roviny, na nichž jsou kruhovité plošiny (ty se podle děje proměňují v Juliino lože, ale i hrobku, příbytek Lorenza nebo veronskou piazzu), v pozadí jsou tři divoce pomalované překrývající se zástěny, odkud vycházejí a za nimiž se ztrácejí protagonisté. Zatímco svět dospělých - chůva, otec Kapulet, Lorenzo, Paris - je jasný a plně osvícený, svět mladých je zastřen mlhou a přítmím, a působí jako sen. Dějové linky, a tedy i některé monology, běží paralelně, prolínají se. A tak zatímco Romeo sní pod balkonem, Merkucio pronáší svůj monolog o bláhovosti snů, zatímco otec Kapulet domlouvá s Parisem svatbu a chystá dceři světlou budoucnost, ta se právě loučí se svým milým a svou budoucnost vidí temně. Tyto kontrasty navíc podporuje sugestivní hudba Dana Fikejze.

Hned na počátku jsme překvapeni - do děje se vrháme doslova po hlavě. Chystá se ples, Kapulet (Roman Teprt) září, neboť vévoda Paris, nejlepší partie ve Veroně (hraje ho Petr Mikeska), projevil zájem o jeho milovanou dceru. Tatínkova poslušná holčička to ale příliš neřeší, raději si povídá s bratrancem Tybaltem (Ivo Theimer). A chůva (Karolina Frydecká) si sentimentálně zavzpomíná na dobu před čtrnácti lety, kdy její Jůlinka byla ještě batoletem. Merkucio (Petr Prokeš) láká Romea na bál jen proto, aby jej rozptýlil. A to se podaří - Romeo zahlédne hezkou dívku a okamžitě se jí vyzná. Jejich polibek je možná vůbec prvním v jejich životě, překvapí je oba. Je to letmý dotek lásky, začátek krásného snu. A tak si nejprve každý zvlášť - ona na balkoně, on ve skrytu temné zahrady - sní dál. V tu chvíli ještě netuší, jak tenhle opar okouzlení dá událostem spád. Bláznivý nápad se sňatkem jim nikdo nevymlouvá - naopak. Jak chůva, tak i páter Lorenzo (Petr Halíček) jsou jim nakloněni. Romantický sen dvou nezkušených dětí, který začal za temné noci, se naplní tak rychle, že si jej vlastně ani nestačili uvědomit. Ale stejně rychle do jejich snu vstupuje tvrdá realita, která krok za krokem sen ničí. Nejprve je to prudkost Tybaltova, kterého žárlivost žene do souboje s Romeem. Jeho pasivita rozčílí nejen Tybalta, ale i Merkucia, smrt obou je pak jen shodou nešťastných náhod. Stejnou náhodou dojde i k další tragédii, kterou způsobí nevědomky otec, nutící Julii k rychlému sňatku s Parisem. A do třetice způsobí pohromu sluha, který informuje Romea ve vyhnanství o údajné Juliině smrti a přiměje ho k zoufalému činu. Překotnost událostí, které se vrství jedna na druhou, končí až tichem smrti mladých, nevinných obětí, jejichž láska ještě nestačila rozkvést. Zůstává na dospělých, aby společně - i když pozdě - přemýšleli o tom, jak každý z nich přispěl ke zbytečné a absurdní tragédii. Není právě tohle to nejaktuálnější poselství inscenace? Pro mladé možná jen akční příběh s nádechem romantiky, pro ty starší ale i téma k přemýšlení nad tím, co vlastně víme o svých dětech. Tragédie mladých, nad kterými dospělí s údivem kroutí hlavou, se odehrávají i dnes. Stačí se rozhlédnout.