Recenze Mafiánské opery v paláci Akropolis

To vše je však jaksi v uvozovkách, neboť autor jako svou základní inspiraci uvádí každodenní mediální masáž, které jsme podrobováni všichni. Je to vlastně velká legrace, při které ale tak trochu mrazí v zádech, protože si uvědomíme, že dnešní česká realita jakoukoli absurdní komedii směle předčí. A napadne nás přitom, v jakém žánru se ta dnešní doba vlastně odehrává? Autor a režisér v jednom nám dává odpověď – je to nepřehledná směska absurdity, komedie, hororu, sentimentu, mysticismu, sociálního dramatu a dada. V tom je síla i slabost celého projektu, a záleží na divácích, zda odsoudí dílko jako slátaninu či ji naopak ocení jako pravdivý obraz dnešní společnosti. A oba pohledy jsou stejně legitimní. Na jedné straně z toho čouhá schematičnost a varovně vztyčený prst, na druhé straně - bez ohledu na nadsázku – v postavách identifikujeme leccos povědomého, ať je to nepřístojně žvanivý ministr, bažící po medializaci, bezmocný strážce pořádku, jeho idealisticky blouznivá manželka a věčně zhulená dcera či arogantní zločinec, který se bez problémů pohybuje na svobodě a káže rozumy. Proti nim stojí partička mladých fotříků, s ideály, nulovými platy, řvoucími dětmi a manželkou, která sice občas zahudruje, ale jinak svou rodinku oddaně miluje a ochraňuje. A je tu i boží oko v podobě taxikáře, který všechny častuje poučnými historkami ze života, ale nikdo ho neposlouchá. Klíčem k textu je hláška „V týhle zemi jsou jen dva typy lidi, ovce a ti, co ovce holej!" A tak nás nepřekvapí, že v okamžiku, kdy se partička neúspěšných muzikantů - ňoumů na popud policajta rozhodne okrást jednoho politika o černé prachy, nejenže nenajde odvahu k dokončení akce, ale navíc zjistí, že to celé bylo zorganizováno vychytralým ministrem jako jeho promo akce. Když je na konci většina zlých a zkorumpovaných postav sežrána v pustém lese hyenami, vypuštěnými neznámým pachatelem ze ZOO, a závěrečný milostný duet manželského páru nás nasměruje ke šťastné budoucnosti, cítíme v tom happy-endu výraznou hořce ironickou příchuť.

Celý tvar, byť nese podtitul muzikál, má ve své formě mnohem blíže ke kabaretu, v němž nechybí komiksově laděné projekce na pozadí, živá kapela, taneční a pěvecký sbor těhotných girls, a značně nesourodá směs známých herců jako Simona Babčáková v roli těhotné matky, Oldřich Navrátil jako rezignovaný policajt, Jakub Žáček v roli rozšafného úplatného ministra či Tomáš Jeřábek jako arogantní český mafián přezdívaný Žukov. Vedle záplavy sprostých slov a nejrůznějších hlášek, nabídnou i sentiment sladkobolně lyrických písní, nostalgii kamarádů táborových ohňů či post-socialistických disko rytmů. Chtě nechtě je třeba přiznat, že i tohle je jedním ze střípků zrcadla doby.