Joao Guimaraes Rosa: Dál – dál a dál
„Svět se může obrodit jedině obrodou jazyka,“ řekl v rozhovoru s německým literárním kritikem Günterem Lorenzem brazilský spisovatel Joao Guimaraes Rosa, který miloval jazyk jako živou bytost a byl přesvědčen, že „jazyk je brána k nekonečnu“.
Sám mluvil šesti jazyky a knihy četl v dalších asi 13 jazycích. Není tedy divu, že jeho knihy patří k těm překladatelsky nejnáročnějším. V češtině máme už román Velká divočina, přeložený Pavlou Lidmilovou, dále román Burití, za nějž překladatelka Vlasta Dufková obdržela Cenu Josefa Jungmanna, a novelu Dál – dál a dál, která nyní vychází v druhém, upraveném vydání v nakladatelství Torst v edici Lusobrazilská knihovna spolu se zmiňovaným rozhovorem a studií.
Protože příběh z brazilské náhorní plošiny, serta, může být jak iniciačním příběhem o bezvýhradné lásce či přijetí minulosti, tak intertextuálním experimentem, Ivana Myšková se v rozhovoru s Vlastou Dufkovou zaměřila především na překlad. Liší se ten současný od toho, který vyšel v roce 1982 v souboru Pět brazilských novel?
Nejposlouchanější
-
Robert Harris: Otčina. Krimi příběh z alternativní historie, v níž válku vyhrálo Německo
-
Otakar Brůna, Zdeněk Zábranský: Hra soudního rady Wendlera. Kostka a Adamíra převrací vzorce chování
-
Arnošt Lustig: Kůstka, dívka z Prahy. O silné touze přežít a dočkat se konce války za každou cenu
-
Jakob Wassermann: Kryštof Kolumbus – Don Quijote oceánu
