Íránská kinematografie na festivalu v Rotterdamu

Rotterdamský festival uvádí zčásti filmy, jaké už v našich kinech nenajdete. Íránské metaforické příběhy, latinskoamerický minimalismus, asijské drasťárny či třeba švýcarskou avantgardu. A co více prezentuje rozmanitost autorských i národních produkcí v době, kdy se nejen kinematografie stále více uniformuje a podrobuje formátům.

Lidé z kina zpravidla neodcházejí ani ze sebenáročnějšího titulu, takže si nejrůznější filmaři a nezávislí producenti mohou ve festivalovém centru De Doelen připadat jako v ráji. Tady jejich snahám o nové přístupy ke kinematografii rozumějí.

Letošní čtyřicátý ročník nabídl hned několik trendů současné kinematografie. Tím hlavním je, že se autorský film stává čím dál tím více doménou tzv. světového filmu. Hlavními tématy jsou filmová svědectví z nejrůznějších oblastí konfliktů, exotických kultur či zemí režimních útlaků. Zvlášť když platí, že si nové generace tamních režisérů osvojují nejrůznější postupy těch nejlepších dějin světové kinematografie.

Vyspělé kulturní publikum tak očekává zprávy například z Íránu, které přinesla v Rotterdamu hned čtveřice filmů, nabízející v každém případě překvapivý pohled na zapovězenou zemi s démonizovaným režimem. Snímek Gesher Vahida Vakilifara přibližuje těžké i solidární soužití námezdních dělníků na ropných polích íránského jihu. Zatímco z televize zní rétorické projevy o úspěšném vývoji atomových zbraní, muži si vydělávají sotva na živobytí. Spí po opuštěných rourách, nemají peníze ani na to, aby se vrátili domů. Ale když někdo vydělá více, ochotně se s druhými rozdělí. Celé to evokuje syrový íránský realismus plný poezie i jakési vzdálené, nepochopitelné meditativnosti.

Naopak Dešťové sezóny Majida Barzegara líčí dospívání šestnáctiletého kluka z moderní a rozpadající se rodiny teheránské elity, zahrnuté západním luxusem i jeho neduhy. Ve stínu náboženské a přísné společnosti nahlížíme do světa, v němž ve skutečnosti vše obestírá lež. Matka stále nemá čas, otec si našel milenku. Jejich syn se poflakuje po okolí, poslouchá rockovou muziku, šidí školu. Kamarád jej naveze do podvodu. Na ulici jej vydírá údajný rockový dealer, nutící jej brát rodičům peníze. Když se najednou před domem objeví neznámá dívka, která nemá kde spát, mladý Sima si s láskou nedovede vůbec poradit.

Velkým směrem současné umělecké kinematografie jsou zároveň příběhy dospívání, v němž se nějak překvapivě nahlíží svět dospělých. To nabízejí mladým i radikálním autorům zajímavé možnosti experimentů s filmovým vyprávěním. Ale hlavně se mohou začít nezaujatě a bez předsudků ptát po tom, v čem to vůbec žijeme, tím nejlepším příkladem.