Debata o překladech Grassova "Loupání cibule" (Die Zeit)
Loni koncem léta vyvolala rozruch vzpomínková kniha laureáta Nobelovy ceny Güntera Grasse Loupání cibule, která obsahuje i zmínku o tom, že autor byl koncem války příslušníkem oddílů SS. Kniha je překládána do řady jazyků. O setkání překladatelů Güntera Grasse v severoněmeckém Lübecku referuje týdeník Die Zeit.
Německý list informuje o řadě potíží s převodem Grassovy knihy Loupání cibule do nejrůznějších jazyků. Překladatelé měli za úkol na setkání v Lübecku tyto problémy vyjasnit. Například soužití bez oddacího listu, o němž Grass v knize hovoří, a kterému se česky říká zní "žít na divoko", je v dánštině vyjádřeno slovy: "žít na polský způsob". Jiný překladatel hovoří o "stockholmském manželství". "Jenom Slovinci zůstávají při zemi a říkají: ´žít spolu na kukuřici´." - píše týdeník Die Zeit.
Dále uvádí: "V Lübecku se sešla řada účastníků z nejrůznějších zemí s cílem hovořit o ´Cibuli´ - jak posměšně nazývají nejnovější Grassovu knihu. Setkání trvá pět dnů. V říši zvané ´Günter Grass´ není nic ponecháno náhodě. A pokud nestačí, že jsou slova vyhledána v lexikonech, je zde přítomen germanista a odborník na dílo Güntera Grasse Dieter Stolze. A ten se vyzná v Grassově literárním díle líp než sám jeho tvůrce. Starší pán v rohu se jmenuje Slawomir Blaut, který překládal do poštiny už Grassův první román Plechový bubínek. Kniha Loupání cibule" - informuje Die Zeit - "je v současné chvíli překládána do třiatřiceti jazyků. Plechový bubínek to dotáhl až na čtyřicet dva. Kdo byl pozván na setkání do Lübecku, chápe pozvání jako dárek, přestože je to zároveň povinnost."
Ve stati dále čteme: "Počínaje rokem 1977, kdy vyšel román Güntera Grasse ´Platýz´, stojí totiž ve smlouvách o vydávání Grassových děl v zahraničí, že organizovat takováto setkání překladatelů je povinné. Günter Grass je na setkání přítomen denně, jelikož je přesvědčen, že čím lepší budou překlady, tím více se mu dostane uznání v zahraničí. Ale měnit autor nehodlá nic, neboť pak by se podle něho ztratil rytmus textu. Aby přítomní věděli, jak originální verze textu plyne, předčítá Grass jednotlivé pasáže. Nadšeně, jako by hrál divadlo. "Podle překladatele do ruštiny Borise Chlebnikova"- píše list Die Zeit - "není nejtěžší přeložit rytmus Grassova jazyka. Nejtěžší je přetlumočit do cizího prostředí konflikty, o nichž se v jeho knihách hovoří. Ruský překlad prózy Loupání cibule tak bude doplněn přehledem nejdůležitějších dat autorova života i rejstříkem vysvětlivek. Utrpěla pověst Güntera Grasse v Rusku tím, že se pozdě přiznal, že byl příslušníkem zbraní SS? Podle telefonické ankety, ve které v Rusku 3000 posluchačů rozhlasu odpovídalo na otázku, zda stojí při Grassovi, či nikoli, se 95 procent postavilo za Güntera Grasse. A není případem osobně znechucen jeho překladatel do ruštiny? ´Víte, my v Rusku máme pro omyly pochopení. Němci potřebují morální instanci. My máme prezidenta, který byl špiónem KGB, tak se nám nedivte´." - cituje slova ruského překladatele knihy Güntera Grasse Loupání cibule týdeník Die Zeit.
Nejposlouchanější
-
Robert Harris: Otčina. Krimi příběh z alternativní historie, v níž válku vyhrálo Německo
-
Otakar Brůna, Zdeněk Zábranský: Hra soudního rady Wendlera. Kostka a Adamíra převrací vzorce chování
-
Arnošt Lustig: Kůstka, dívka z Prahy. O silné touze přežít a dočkat se konce války za každou cenu
-
Jakob Wassermann: Kryštof Kolumbus – Don Quijote oceánu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.