Nepohodlný indián

Inscenace má podtitulek: tragický příběh o obtížnosti rozhodování, lásce a talentu a krátké baletní kariéře mladého Indiána na pozadí dramatu neúspěšného loupežného přepadení. V obtížném rozhodování mladému Indiánovi radí bílý králík - symbol animistického panteonu severoamerických indiánů, který recituje: co je pevné a silné, směřuje ke smrti, co je slabé a poddajné, směřuje k životu. Když se člověk narodí, je slabý a mírný, na konci života umírá jako pevný a silný.

Konflikt farmářů s padouchy je skutečným pozadím existenciální roviny příběhu slabého a poddajného indiána stojícího na pomezí jak etnika tak žánru. Obsahem projekce jsou zemědělské reálie dobývání americké půdy, filmové sekvence baletních scén a záběry hlavní scény z amerického filmu Tenkrát na Západě, kdy Frank, který právě vystřílel celou farmářovu rodinu, zabije nejmladšího chlapce. Dlouhý záběr kowboyova úsměvu je obrazovým symbolem největšího zla, úsměv největšího padoucha Přesahy a prolínání žánrů rozrušují hranice stylu výpovědi o konfliktu indiánů, bílých, peněz, půdy a mytologie, překračující čas, prostor i vyprávění. Klasické westernové filmové a literární předlohy daly vzniknout remixu v souladu se současným myšlením a interpretací mezižánrové tvorby. Nepohodlný indián se má k Jacku Londonovi jako Nezvedené dítko kapitána Guzmána Luise Berniéra ke Gabrieli Marquezovi a jeho románu Sto roků samoty. Hlavním znakem postmoderního myšlení je ironie přicházející po dokonalém poznání a pochopení nekonečných variací myšlení a tvorby. Je to ironie velmi vážná a vyžaduje maximální soustředění a pracovní úsilí na tvaru a znaku inscenace. Nezaměnitelné je každé slovo textu, hudební remix populárních hitů, všechny scény inscenace jsou stejně důležité, ačkoli zdánlivě nenavazují jedna na druhou a vypadají náhodně asi jako při generování v počítačovém programu. Příběh Nepohodlného indiána je příběh životní, kdy cesta není přímá a nakonec se veškeré plány zhatí vlivem plynutí času a zásahu různých interpretací téhož problému. Děj se točí okolo ukradeného zlata. Několik vzájemně nespojených postav (padouch His, baletní mistr Bris a krásná dcera šéfa gangu) hned pochopí, že zlodějem je Čejen. Každý z nich byl svědkem událostí, které si dokážou pospojovat do mozaiky přesné odpovědi. Bris oddálí svůj osud tím, že sleduje svůj plán dostat do městečka Rothmans City soubor Londýnského královského baletu, Rut se chce dostat do Evropy, jen His - kovboj žijící ze dne na den - doplatí na svou touhu komunikovat a věci hned osvětlit. Když všem řekne pravdu, nikdo neváhá se mu přijít vysmát a nakonec ho za všobecné vřavy a tranzové písně Pověste ho vejš pověsí. . Rány osudu fatálně dopadají na všechny postavy. Jen Indián se musí zabít sám, protože všem vražedným nástrahám unikne. Nemá totiž parťáka, který by ho zradil, pohybuje se na hranici žánrů, rasy i etnika, tudíž nezabíjí ho alkohol , nenechá se chytit a mučit jako ostatní z jeho kmene, kulky bílých farmářů ho míjejí, ani pověsit ho nelze. On je prostředníkem mezi lidmi a bytostmi božskými - bílým králíkem a bílým bizonem.

Sdružení Střežený parnass je kulturně ochranný projekt, do něhož se ochotně zapojují všechny mezinárodně uznávané bezpečnostní složky, které operují na poli vysoké kultury a zabraňují okamžitému zániku civilizace a její interpretace. Střežený parnass používá především multimediální performanci, iluzionistiku a divadlo jako odkaz na modernistický prostředek.