Jana Boková
Jana Boková patří k významným světovým dokumentaristkám. Původem Češka odešla z Československa během sovětské okupace v roce 1968 a přes Londýn a Paříž se dostala do Argentiny. Postupně se stala respektovanou filmařkou, o čemž mimo jiné svědčí i to, že v roce 2003 prezentovala pařížská Cinematéka její kompletní retrospektivu a vyšla o ní řada statí, článků a pojednání v nejrůznějších odborných publikacích.
Na letošním ročníku karlovarského filmového festivalu zasedla v porotě soutěže dokumentů, na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů, který v neděli skončil v Jihlavě, prezentovala svůj zamýšlený projekt s názvem Čekání v Buenos Aires. Snímek by měl prostřednictvím prezentace několika číšníků přinést i portrét Buenos Aires. Instituce číšníků je prý v tomto městě velice specifická. Tomáš Pilát se v Jihlavě Jany Bokové zeptal, existuje - li něco podobného někde jinde na světě.
Nejposlouchanější
-
Anna Beata Háblová: Víry. Románové podobenství o cestě k překonání strachu a ponížení
-
Osudy Mileny Grenfell-Baines. Rozhlasové vyprávění česko-britského „Wintonova dítěte“
-
Antonín Přidal: Výstřel a spol. Rozhlasová groteska podle filmového námětu Vladislava Vančury
-
Karel Čapek: Krakatit. Román o výbušninách a snění. Poslechněte si oceněnou audioknihu roku
