Orquestra De Jazz De Galicia: Fame

7. březen 2016

Na nejzápadnějším pobřeží Španělska leží region známý jako Galicie: jeho kulturním centrem je světoznámé poutní město Santiago de Compostela, ve zdejší hudbě dominují pronikavé ženské hlasy, tamburiny a dudy. Tyto specifické místní kořeny s obsazením velké jazzové kapely úspěšně propojil saxofonista Roberto Somoza s ansámblem Orquestra De Jazz De Galicia.

Somoza má k tomuto projektu ty nejlepší předpoklady: narodil se v Anglii a dokonale zná obě hudební kultury, jazz i španělskou tradiční hudbu. Navzdory obsazení bigbandu je výsledný zvuk spíše komorní, a místní nástroje slouží jako jemné koření. V této roli slyšíme například dudy či niněru, baskický akordeon trikitixa, a velmi pestrý sortiment španělských perkusí.

Specifický pro galicijskou kulturu je karneval Entroido: jeho základem je speciálně pro tuto příležitost vytvořená hudební jednotka folión, která kombinuje velké bubny se zemědělskými nástroji, užívanými jako perkuse. Ansámbl Orquestra De Jazz De Galicia ovšem posouvá karnevalovou atmosféru směrem k hudební avantgardě a pomocí osobitého aranžmá dosahuje podobného výsledku jako ty nejlepší nahrávky rockového novátora Franka Zappy.

03583016.jpeg

Tím nejznámějším projektem, který propojil jazz s hudbou Španělska, je dodnes legendární album Sketches of Spain trumpetisty Milese Davise. Najdeme na něm dokonce stejný motiv, který o více než půlstoletí později použil ansámbl Orquestra De Jazz De Galicia: ostrý a jemně zvrásněný zvuk místní Panovy flétny. Miles Davis ji na svém albu mistrně napodobil svojí trubkou, kdežto na albu Orquestra De Jazz De Galicia slyšíme originální terénní nahrávku z galicijského venkova.

V dnešní Mozaice uslyšíte například skladby: Xota Do Marreco, Folións, Toque De Chifre De Faramontaos, Molineira De Bazal.

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.