Zuzana Homolová & Miloš Železňák: Medzi dvomi prázdnotami
Snad každý písničkář podlehne pokušení zhudebnit poezii svých oblíbených básníků. Neodolala tomu ani slovenská písničkářka Zuzana Homolová a v průběhu let zpestřovala svůj repertoár zhudebněnými básněmi Milana Rúfuse, Mily Haugové, Michala Chudy, Tiny Diosi, Boženy Trilecové a Sutzanne Renaud.
Tématem jejích básní je láska a její nejrůznější podoby a proměny. Impuls k novému uchopení a zvuku vybraných básní jí dal Miloš Železňák, její hudební souputník z Trojky Zuzany Homolové, krátce po dokončení alba Ondřeje Škocha s českými překlady zhudebněné poezie Suzanne Renaud Prší na habry, na kterém Zuzana Homolová spolupracovala. Na albu Medzi dvomi prázdnotami se Miloš Železňák stal spoluautorem hudby, citlivým a nápaditým aranžérem a také hrál na kytary, banjo, mandolínu, buzuki, citeru, perkuse, bicí a další nástroje.
Hostujícími hudebníky na zmíněném albu byli: Michal Balla, hráč na saxofon a další dechové nástroje, Tobiáš Potočný obstarával loopy. A jakými slovy představila své šesté řadové album jeho hlavní protagonistka Zuzana Homolová? : „Je to velmi pokojné album. Nedá sa počúvať v stresovom období človeka, ale mám taký pocit, že ludia by niekedy potrebovali posadit sa na zadok a vnímať sami seba, prípadne niečo okolo seba.“
V dnešní Mozaice uslyšíte například skladby: Piesnička (Tina Diosi), Priesvitnost (Mila Haugová), La main/Ruka (Suzanne Renaud), Omotaná snom.
Nejposlouchanější
-
Robert Harris: Otčina. Krimi příběh z alternativní historie, v níž válku vyhrálo Německo
-
Otakar Brůna, Zdeněk Zábranský: Hra soudního rady Wendlera. Kostka a Adamíra převrací vzorce chování
-
Arnošt Lustig: Kůstka, dívka z Prahy. O silné touze přežít a dočkat se konce války za každou cenu
-
Jakob Wassermann: Kryštof Kolumbus – Don Quijote oceánu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
