Polské výtvarné ceny

Květinová duha, za kterou Julita Wójciková získala ocenění Paszport týdeníku Polityka, se loni stala jedním ze symbolů Varšavy. Přesto se tato zhruba deset metrů vysoká a 26 metrů široká umělecká instalace stala několikrát terčem vandalů. Duhu na náměstí Zbawiciela, kterou tvoří zhruba 20 tisíc ručně vyrobených květů, několikrát zapálili.

Důvod? Autorka původně květinovou duhu vytvořila pro expozici v Bruselu, kde chtěla představit Polsko jako tolerantní zemi. Duha má být symbolem optimismu a naděje v zemi, kde je společnost ostře rozdělena ve vztahu k otázkám homosexuality. A právě to, že duha symbolizuje boj za práva čtyřprocentní menšiny, je příčina, proč dílo bylo ničeno. Na druhou stranu se ale v Polsku našla řada dobrovolníků, kteří vypomáhali s obnovou duhy.

Nestalo se tak ovšem poprvé, co práci jedenačtyřicetileté Julity Wójcikové doprovázel skandál. Poprvé na sebe upozornila v roce 2001, kdy oblečená do kuchyňské zástěry škrábala ve slavné varšavské galerii Zachęta asi 50 kilo brambor a při tom diskutovala s návštěvníky. Chtěla tak upozornit na postavení řady žen v polské společnosti. Na jejich práci, které se někteří dokonce vysmívají. Byť si za to vysloužila kritiku, stala se v Polsku brzy symbolem umělce, který umí jít k jádru věci.

Sama se netají tím, že se snaží rozvířit stojaté vody v umění. Gdaňská rodačka, jejíž práce jsou vystavovány po celé Evropě i USA, chce ukázat, že umění může být součástí každodenního života a že není hranice mezi těmi, kdo umění vytvářejí a kdo se na ně dívají. I proto například spolu s obyvateli jihopolských Katowic, vytvářela v centru města z několika tun uhlí nápis „Bohatství“.

A tak zatímco někteří spekulují, že nebýt vandalů, nikdy by Julita Wójciková nedostala prestižní ocenění, týdeník Polityka se hájil tím, že se zdaleka neoceňuje jen jedno dílo, ale celá tvorba. A pokud jde o práci Julity Wójcikové, dá se říci, že se jí podařilo propojit obyčejný život s uměním. Dokazuje to právě fakt, že letos poprvé o oceněných nerozhodovala nezávislá porota, ale sami čtenáři týdeníku.