Polské výtvarné ceny
Prestižní ocenění, která týdeník Polityka každoročně uděluje zejména mladým umělcům, letos získala v oblasti vizuálního umění autorka díla, které se stalo terčem útoků. Ocenění tak vyvolalo u některých podezření, zda nezískala cenu jen proto, že kolem jejího díla bylo tak rušno.
Květinová duha, za kterou Julita Wójciková získala ocenění Paszport týdeníku Polityka, se loni stala jedním ze symbolů Varšavy. Přesto se tato zhruba deset metrů vysoká a 26 metrů široká umělecká instalace stala několikrát terčem vandalů. Duhu na náměstí Zbawiciela, kterou tvoří zhruba 20 tisíc ručně vyrobených květů, několikrát zapálili.
Důvod? Autorka původně květinovou duhu vytvořila pro expozici v Bruselu, kde chtěla představit Polsko jako tolerantní zemi. Duha má být symbolem optimismu a naděje v zemi, kde je společnost ostře rozdělena ve vztahu k otázkám homosexuality. A právě to, že duha symbolizuje boj za práva čtyřprocentní menšiny, je příčina, proč dílo bylo ničeno. Na druhou stranu se ale v Polsku našla řada dobrovolníků, kteří vypomáhali s obnovou duhy.
Nestalo se tak ovšem poprvé, co práci jedenačtyřicetileté Julity Wójcikové doprovázel skandál. Poprvé na sebe upozornila v roce 2001, kdy oblečená do kuchyňské zástěry škrábala ve slavné varšavské galerii Zachęta asi 50 kilo brambor a při tom diskutovala s návštěvníky. Chtěla tak upozornit na postavení řady žen v polské společnosti. Na jejich práci, které se někteří dokonce vysmívají. Byť si za to vysloužila kritiku, stala se v Polsku brzy symbolem umělce, který umí jít k jádru věci.
Sama se netají tím, že se snaží rozvířit stojaté vody v umění. Gdaňská rodačka, jejíž práce jsou vystavovány po celé Evropě i USA, chce ukázat, že umění může být součástí každodenního života a že není hranice mezi těmi, kdo umění vytvářejí a kdo se na ně dívají. I proto například spolu s obyvateli jihopolských Katowic, vytvářela v centru města z několika tun uhlí nápis „Bohatství“.
A tak zatímco někteří spekulují, že nebýt vandalů, nikdy by Julita Wójciková nedostala prestižní ocenění, týdeník Polityka se hájil tím, že se zdaleka neoceňuje jen jedno dílo, ale celá tvorba. A pokud jde o práci Julity Wójcikové, dá se říci, že se jí podařilo propojit obyčejný život s uměním. Dokazuje to právě fakt, že letos poprvé o oceněných nerozhodovala nezávislá porota, ale sami čtenáři týdeníku.
Nejposlouchanější
-
Arnošt Lustig: Kůstka, dívka z Prahy. O silné touze přežít a dočkat se konce války za každou cenu
-
Karel Čapek: Bílá nemoc. Slavné protiválečné drama na obranu denně pošlapávané humanity
-
Stefano Massini: Výklad snů. Jedna hra, sedm minipříběhů ze života Sigmunda Freuda
-
Jelena Mašínová: Motýlí smrt. Strhující milostná tragédie odvyprávěná v 18 telefonických rozhovorech
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.