Z Ruska

Velké divadlo v Moskvě uvedlo první představení a současně světovou premiéru s napětím očekávané i obávané nové řady „Laboratoř současné opery“ – a jak referuje ruský tisk, během premiéry odešlo jen asi deset diváků, a na konci publikum tleskalo jak účinkujícím, tak inscenátorům a také čtyřicetiletému Sergeji Něvskému, autoru opery Francisk (neboli František, tj. František z Assisi). Devětadvacetiletý Vasilij Barchatov, vedoucí Laboratoře současné opery, přizval ke spolupráci dvacetiletého Vladimira Bočarova (ten obor operní režie dosud studuje) a scénografa Viktora Šilkrota.

Dále cituji z recenze Mariny Gajkovič z deníku Nězavisimaja gazeta: „V jejich spolupráci vznikl ucelený divadelní útvar, který dobře zapadá do běžného repertoáru Velkého divadla. Na scéně je jen lůžko a stůl, chudobné obydlí umírajícího askety Františka, který nenávidí své zesláblé tělo a naposledy rozmlouvá s Bohem. Jeho monolog (německý text libretisty Klaudia Lünschtedta) tlumočí do ruštiny jakýsi chór, sbor zpívá totéž italsky a latinsky. Svatá Klára je současně světcovou matkou i blíže neurčenou ženou, která se snaží ulevit Františkovi v jeho utrpení: převazuje mu rány a krmí ho řídkou polívkou... Kontratenor Angličana Daniela Kiting-Robertse a mezzosoprán Natalji Pšeničnikové se dobře doplňují a společně umocňují celkový dojem. Vzadu na scéně Velkého divadla stojí dvoupatrová konstrukce: dole se pohybuje chór, v prvním patře je orchestr (mladý kolektiv Questa musica) a nahoře sbor – hudebníci jako by viseli ve vzduchu. Řídí je dirigent Filipp Čiževský, čerstvý absolvent konzervatoře.“

A ještě komentář skladatele Sergeje Něvského: „Moje opera František, to je monolog umírajícího světce, který do poslední chvíle pochybuje o své svatosti a opakovaně se ptá Boha, jak je na tom. Františkova osobnost inspirovala mnoho hudebních skladatelů od Ference Liszta po Vladimira Martynova, takže nejsem první Rus, který sáhl po tomto tématu. Příběh Františka z Assisi dokazuje, že víra a křesťanská morálka nepatří k servisu, který lidem poskytuje církev. Člověk k těmto hodnotám dospěje jen v boji sám se sebou. Doufám, že František se stane aktuální postavou i v ruském kontextu,“ řekl Sergej Něvský, autor opery František, po zářijové premiéře v moskevském Velkém divadle. – A já dodávám, že jsem na oficiálních stránkách Velkého divadla vyhledala repertoár této scény ode dneška do konce letošního roku – nové představení Františka se nehraje ani jednou.