„Veličenstvo, chvátám, přijedu, mrtvý nebo živý“

Jaké byly vztahy a poměry v měšťanských a aristokratických kruzích osvícenské Francie a německých států? „Netrvalo dlouho a Émilie se dozvěděla, že si manžel pořídil mladou milenku, krásku z Alsaska. Naznačil, že Émilie má právo na milence. Rozhodla se pro markýze Roberta de Guébriant, synovce maršála de Maillebons. Vypadal dobře, ale byl ješitný a málo vzdělaný, nudil ji.“

François Marie Arouet řečený VoltaireTeprve setkání s Voltairem bylo pro Émilii de Châtelet zásadním okamžikem. Potkala totiž nejen milence, ale především partnera k intelektuálním rozhovorům, které jako nadaná žena, vzdělaná v matematice, fyzice, filozofii a jazycích potřebovala. Domácnost těch dvou byla místem podnětných disputací až do chvíle, kdy „na scénu“ vstoupil král.

Antoine Pesne, Friedrich II. jako vojevůdce (1745) |foto: The Bridgeman Art Library

Friedrich II.„Friedrich, korunní princ, si krátil čekací dobu v Rheinsbergu filozofováním, veršováním, muzicírováním, korespondencí, komponováním. Přirozeně ne sám.“ Korunní princ Friedrich se na pruském trůnu stal nástupcem Friedricha Viléma I. Slávu svého přísného otce překonal a k jeho jménu bývá řazeno přízvisko „Veliký“. Známé jsou ale především jeho mocenské výboje – uchvácení Slezska, v důsledku dělení Polska, porážka rakouské císařovny Marie Terezie. V jakém světle ho asi viděl intelektuál Voltaire? „Voltaire předložil Friedrichovi vyúčtování nákladů. Friedrich totiž nabídl, že mu uhradí cestovní výdaje, žřejmě s předpokladem, že Voltaire odmítne. Do nákladů započítal Voltaire i dobu strávenou v Den Haagu přepracováním a edicí Antimachiavella. Závěrečnou položku tvořily přibližné náklady na zpáteční cestu z Berlína do Bruselu.“

Atelier de Nicolas de Largillière, Voltairův portrét |foto: Wikipedia

Nesmiřitelné položky: intelekt a mocVoltaire a pruský král Friedrich II. pěstovali určitou dobu přátelské vztahy. Ale po Friedrichově korunovaci mezi ně vstoupila moc – síla nad všechny filozofující myšlenky, nad všechnu krásu jazyka a kouzlo veršování. Každá z těch dvou osobností se ubírala svojí cestou – jeden psal zásadní spisy, druhý vládl. K upřímnému rozhovoru se už nikdy nedostali a chvíle, kdy se jejich dráhy protnuly zůstaly zvláštností dějin, příležitostí k úvaze o upřímnosti a osvícenské etiketě. Friedrich II. Veliký vládl až do roku 1786, nikdy se řádně nenaučil rodnou řeč, zato vyhrál patnáct bitev. Na jemnost intelektuálních rozprav zřejmě „v zájmu státu“ nenápadně zapomněl.

A Voltaire? „Najal si Château de Pragins u Ženevského jezera a v polovině listopadu se tam s Louisou Denisovou nastěhoval . Ale připadalo mu, že zámek je pro něj příliš velký. V únoru 1755 proto koupil za ženevskými hradbami vilu nazývanou ´Sour Saint-Jean´. Vila stála v zahradě a slýtala výhled na Ženevské jezero a Alpy. Napsal o ní: Je to palác filozofa, obklopený Epikurovými zahradami. Je to skvostné refugium. Dům pojmenoval Les Délices – Slasti.“