Země dvou g: goril a genocidy
Duben 2009, Rwanda. Slunce svítí, ptáci zpívají. Idylka. A na kruhovém objezdu v centru Kigali, milionové metropole středoafrické Rwandy, začínají pod obří reklamou na Coca-Colu dva mladí lidé nový život.
Černolící nevěsta ve svých bělostných šatech celá září, podobně její manžel. Jen pár desítek metrů od nich muž seče trávník. Ve svalnatých rukou svírá dlouhou mačetu; v trávě mu k tomu vyhrává tranzistorák. Rádio a mačeta. Dva symboly, které jsou spjaty s běsněním, jež odstartovalo 6. dubna 1994 sestřelením letadla s prezidentem a na jehož konci bylo po stu dnech asi 800 tisíc až milion mrtvých.
Jako by bylo vyvražděno celé Kigali, anebo většina Prahy... Genocida, v níž dle odhadů OSN přišlo o život asi 300 tisíc dětí a která "porodila" statisíce sirotků, nespadla z nebe. Rasistické rozkastování společnosti na "lepší" Tutsie a "nižší" Huty si rozhodně za rámeček nedají belgičtí historikové, stejně tak není Francie či Čína pyšná na svůj podíl ve vyzbrojení brutálních hutských milic Interahamwe. Ty po rozhlasové výzvě "Pokácejte vysoké stromy!" rozpoutaly pozemské peklo a jaly se ohněm i mečem vyhladit tutsijské inyenzi čili šváby... Podobně jako nacisté i Afričané se zhlédli v konečném řešení, zvaném umuganda, což doslova značí odplevelení.
Tomu, jaké ve Rwandě zanechala genocida stopy a jaká je současná Rwanda, věnujeme nedělní Čajovnu. Připravila ji Iva Jonášová. Poslouchejte 10.5. v 19 hodin.
Foto a spoluautor článku: Martin Rychlík.
Nejposlouchanější
-
Dora Kaprálová: Mariborská hypnóza. Poslechněte si četbu z Knihy roku Magnesia Litera
-
Karel Čapek: Krakatit. Román o výbušninách a snění. Poslechněte si oceněnou audioknihu roku
-
Josef H. A. Gallaš: Mé žalosti a mé bolesti. „Truchlivá autobiografe“ nešťastného autorova života
-
Antonín Přidal: Výstřel a spol. Rozhlasová groteska podle filmového námětu Vladislava Vančury
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.