Dlouhá v Čajovně

3. únor 2011

Divadlo v Dlouhé letos oslaví patnáct let své existence. V budově, kde soubor sídlí a tvoří, však stáli herci na jevišti už v roce 1929.

K nynějšímu repertoáru vedla trnitá cesta; první roky probíhaly ve znamení operety a v 2. polovině minulého století převládlo zaměření na děti a mládež (mimo jiné pod názvem Divadlo Jiřího Wolkera). Ani jim se v současnosti scéna nevyhýbá, kupříkladu hra Jak jsem se ztratil aneb Malá vánoční povídka pro diváky od pěti let má za sebou více než 300 repríz. Program je však výrazně pestřejší, což pravidelně oceňují jak kritici, tak obecenstvo. Vedle inscenací kmenových režisérů Hany Burešové a Jana Borny jsou zde k vidění také kusy z dílny Jana Antonína Pitínského a mladého talentovaného Jana Mikuláška, který působí především v Brně. Právě jeho Macbethem se loni na podzim divadlo po několikaměsíční pauze znovu otevřelo. Zatím poslední premiérou jsou pak vydaření Naši furianti s Miroslavem Táborským a Miroslavem Hanušem v hlavních rolích pod režijním vedením Jana Borny.

Čajovnu o minulosti i současnosti Divadla v Dlouhé připravila a 9. února živě z vltavského studia uvádí Kateřina Rathouská. Pozvání do studia přijali režisérka Hana Burešová, dramaturg Štěpán Otčenášek a herec Jan Vondráček. Chybět nebude soutěž o vstupenky na některé z představení. Připraveny jsou ale také knižní ceny z nakladatelství Plus (Láska podle Snoopyho) a Fragment (Hrabě Monte Christo a Tři mušketýři v převyprávění Václava Duška). Povídání doplní hudba z CD Kdo neví co s láskou s písněmi Jiřího Bulise, které zazněly v představení Kabaret Prévert-Bulis, a z desky Krátké písně z Dlouhé.

02249725.jpeg
autor: krs
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.