Příběhy obyčejných šílenství

Autorka působí v Ústavu pro českou literaturu Akademie věd ČR a coby editorka se zasloužila o vydání různých souborů dramatických textů, mimo jiné Davida Drábka (Aby se Čechům ovary zachvěly, 2011), Karola Sidona (Dramata, 2012) nebo Pavla Landovského (Hodinový hoteliér a jiné hry, 2013), vždy pod hlavičkou nakladatelství Filip Tomáš - Akropolis. Ve výše zmíněné publikaci zúročila své letité zkušenosti s danou problematikou.

„Po roce 1989 začala v Československu nastupovat silná generace dramatiků, jejichž díla vykazovala společné znaky i podobné autorské postoje, takže je lze shrnout pod označení ´nová vlna´,“ píše Jungmannová na začátku své práce. „Zároveň se ale v té době začalo formovat také celosvětové hnutí ´nového dramatu´, jehož představitelé posuzovali skutečnost z obdobných perspektiv a s obdobnými uměleckými výsledky. Změny ´dramatického´ vyjadřování přitom ani v jedné z geografických oblastí neplynuly jen z přirozené potřeby vymezit se vůči divadlu předchůdců či – v případě postkomunistických zemí – z nutnosti reflektovat společnost ustavenou po pádu berlínské zdi, nýbrž reagovaly především na proměnu západní civilizace v 80. letech 20. století. Ačkoli tehdy nově vznikající česká dramatická tvorba mohla být zpočátku považována za koncept národní, jenž měl manifestovat kulturu svobodného státu a zároveň Československo v uměleckém smyslu znovu integrovat do Evropy, většina her nastupující generace se rovnou přihlásila k mezinárodně se etablujícímu programu, který se soustředil na kritiku pozdního kapitalismu a nedokonalostí demokracie. “

V první části knihy se vedle obecnějšího úvodu a teoretické analýzy autorka mimo jiné věnuje „novému dramatu“ v časopisech, v rozhlase nebo na festivalech. Následují portréty vybraných tvůrců (Lenky Lagronové, Jiřího Pokorného či Petra Kolečka). Víc podrobností přinese Čajovna.