13 zajímavostí ze života Syda Barretta

Matka Rogera Waterse, se kterým se Barrett znal již od školních let, byla jeden čas Sydovou třídní učitelkou.

Už coby dítě zažíval Syd synaesthesii, kdy „viděl zvuky a slyšel barvy“.

V roce 1965, kdy bylo LSD ještě legální, požil Barrett jednu z prvních „potentních“ dávek od nohsleda Timothy Learyho Michaela Hollingsheada. Ta byla dovezena z Prahy, kde se tehdy substance vyráběla ve vládních laboratořích. Tak začalo londýnské Léto lásky.

Jména Barrettových kapel před Pink Floyd: Sigma 6, Megadeaths (!), The (Screaming) Abdabs, Tea Set a další.

Jednou z inspirací byly tzv. music hally a lehký žánr potulných kapel s banjem, kontrabasem a trubkou, které hrávaly v těch samých koncertních síních jako později Pink Floyd. Music hallový žánr se odráží například v písni Here I Go (úvodní píseň Čajovny), kde Barrett marně čeká pod oknem své lásky, která má však ráda velké kapely a ne kluky s kytarou. Situaci zachrání její sestra, té se Sydova píseň naopak líbí a tak zápletka končí v romantickém duchu.

Klíčovým zážitkem z dětství bylo pro Barretta shlédnutí Disneyovy FANTASIE s tancujícím hrochem, švestkovou vílou a hudbou Stravinského a Čajkovského. Tento film Syd shlédl na kluzišti, u kterého bylo zimní kino.

Zálibu nejen v romantických básnících (Shelley, Byron) slyšíme v písni Golden Hair (závěr Čajovny), kde Barrett zhudebnil text Jamese Joyce.

Jedny z hlavních témat pro Syda v roce 1962: Bob Dylan, marihuana a Tristan Tzara.

Při nahrávání alba byli o pauze jednou v noci Pink Floyd pozváni do studia Beatles, kde se zrovna mixovala píseň Lovely Rita. Paul byl přátelský narozdíl od Johna, který si vzal omylem trip místo amphetaminu a George Martin jej musel eskalovat na střechu, aby se uklidnil na čerstvém vzduchu ve společnosti hvězd.

Pro pastorální Scarecrow (uslyšíte rovněž v Čajovně) o strašákovi na poli našel Barrett inspiraci v písničce Lady Jane od Rolling Stones.

Coby ex člen Pink Floyd přišel jednou Syd na koncert a z úrovně tkaniček od bot se z první řady po celou dobu upřeně díval svému nástupci a příteli z dětství Davidu Gilmourovi do očí. Ten se z tohoto zážitku zotavoval celé týdny.

Posledním obrazem, namalovaným v Londýně, než se přestěhoval zpět k matce do Cambridge, byl dvakrát tři metry kanvas, celý černý, s malým červeným čtverečkem v pravém dolním rohu.

Kevin Ayers, někdejší člen Soft Machine, kteří později hráli na Barretových sólových deskách, natočil se Sydem na kytaru píseň Singing a Song In The Morning. Věnoval mu též skladbu Oh! What A Dream na desce Bananamour.