Andy Fehu: Horor, komedie, sociální satira, dobrodružný film? Předem si nekladu žádná omezení

7. listopad 2015

Nenasytná Tiffany, dobrodružná hororová komedie o monstru, které nedaleko Horního Jiřetína trestá hledače pokladů za jejich chamtivost, letos v létě významně doplnila chudou škálu žánrů českého filmu. Snímek upozornil na svého režiséra, Andyho Fehu, který v něm po letech natáčení amatérských produkcí zúročil svoje zkušenosti.

Andy Fehu, vlastním jménem Ondřej Pavliš, je hostem Čajovny v sobotu 7. listopadu společně se svým producentem a spolupracovníkem Filipem Broukem. Vysílání s nimi tvoří další díl ze série o mladých talentech českého filmu.

Andy Fehu natáčí filmy od základní školy. Absolvoval Filmovou a divadelní vědu v Olomouci a posléze střih na FAMU. Na festivalech amatérských filmů zaujal už dřív svými filmy jako například Jež, Zmrd nebo Andyho film. Všechny se vyznačují neobyčejnou autenticitou, jednoduchým lineární příběhem se základním paradoxem nebo twistem a žánrově inspirovanou zápletkou. Andy Fehu do příběhu včleňuje zajímavé kontrasty a dovedně využívá limitů nízkorozpočtového (bezrozpočtového) natáčení tak, že nižší kvalita snímání hraje v jeho prospěch. Inspiruje ho mj. horor, "béčkovost" a různé podoby monster. Poslechněte si rozhovor s Andym Fehu o zkušenostech z amatérských natáčení, osobních momentech, ze kterých pocházejí nápady na filmy, o práci s herci i o žánrových inspiracích. Na tři starší filmy, o kterých jde v rozhovoru taky řeč, se tady můžete rovnou podívat.

Jež – o hororové transformaci během jednoho podivného výletu do Chorvatska...



Zmrd – o začínajícím revizorovi pražské MHD a jeho tatíkovi...



Andyho film – o jednom nešťastném víkendovém výletu na chalupu aneb Režisér je monstrum



autor: Pavel Sladký
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.