Josef H. A. Gallaš: Mé žalosti a mé bolesti. „Truchlivá autobiografie“ nešťastného autorova života

Jeden z prvních obrozenských básníků na Moravě, autor a překladatel idylické, anakreontské a náboženské poezie, humorných písní a koled, povídek Josef Heřman Agapit Gallaš se narodil 4. 4. 1756 v Hranicích na Moravě.

Zapisoval folklórní tvorbu, psal lidovýchovná, vlastivědná, historická a náboženská pojednání. Matkou byl určen pro duchovní stav. Od r. 1768 studoval v Lipníku gymnázium, v Olomouci filozofii a dva ročníky bohosloví. V říjnu 1778 odešel do Vídně se záměrem studovat malířství. Přátelství s vojenskými lékaři jej přivedlo na dráhu vojenského lékařského praktikanta (1782–84). Stal se ranhojičem a po působení v Uničově (1784) byl přeložen do Vídně, 1786 byl ustanoven vrchním lékařem u generálního štábu. Korespondoval s J. Jungmannem.

Asi ve čtyřiceti letech začal básnicky tvořit. Gallašovy básně uspořádal přítel Fryčaj pro soubor Múza moravská (1813). Editor J. K. Nebeský připravil k vydání Gallašovu nedokončenou autobiografii Mé žalosti a mé bolesti (nakl. Tichý typ, 2006), z níž jsme vybírali pro naše pětidílné Osudy.

Gallašova tvorba je projevem jeho intelektuálního zaneprázdnění i jeho snahy o lidovýchovné působení. Spisovnou češtinu Gallaš nikdy úplně dobře nezvládl, intelektuálně se formoval v cizojazyčném prostředí. Zemřel 15. 2. 1840.

Svou „truchlivou autobiografii“, v níž shrnul výhradně nešťastné příběhy svého pestrého života – od dětství stráveného v Hranicích a v Blansku přes studia v Lipníku nad Bečvou, Olomouci a Vídni, kariéru na Josefově medicínsko-chirurgické akademii, účast na vojenském tažení proti Turkům v roce 1788, práci vojenského ranhojiče v Uničově a v Jaroslavi až po návrat do rodných Hranic, kde se věnoval medicíně a literární a osvětové práci, sepsal Josef H. A. Gallaš někdy na počátku 19. století.