Yasmin Levy: Smutek jako jeden z největších darů života

"Nejvíc na něm miluji, že jsem v něm neobjevila snad žádnou veselou skladbu, všechny jsou smutné a smutek, to je moje parketa," vysvětlila Yasmin Levy, která se tak nakonec ukázala být ideálním tlumočníkem melodramatičnosti argentinské hudební pýchy.

Cožpak o to, vstříc nejistotě se dá jít i daleko nebezpečněji - pamatujete, jak Astoru Piazzollovi za tango nuevo nabančili? Ale tango, podobně jako sefardská hudba, přece také přetéká smutkem a osudovostí. Takový emoční odskok se Yasmin proto při vší překvapivosti zase nepodařil. Ďábel tkví v "detailu": nechala se doprovázet symfonickým Israel Netanya Kibbutz Orchestra, flamenkovým kytaristou Yechielem Hassonem a hráčem na bandoneon Amijaiem Shalevem. To s orchestrem a rozevlátými, netypickými aranžemi se zpočátku obávala před puritány předstoupit: album Tango, záznam koncertu, leželo tudíž dlouho u ledu. Zbytečně, je nádherné a jeho staromilský ráz vás ihned pohltí a do konce nepustí. Kdo si pamatuje jak portugalská zpěvačka Mariza nechala komorní fado kdysi doprovázet symfonickým orchestrem, údajnou zpronevěru tradicím u Yasmin nevnímá tak vyostřeně. Nakonec za nahrávku, doplněnou filmovým záznamem koncertu, sklízí uznání - i v Argentině, kde si jinak na nějaké revoluce se skladbami od Carlose Gardela, Alfredo la Pera Piazzoloo, Gerardo Matos Rodriguez nebo ranného Astora Piazzolly moc nepotrpí.

"Když mě dirigent Yaron Gottfried vybídl ke zpěvu tanga, byla jsem šťastná, že jsem našla další domov pro mou melancholickou duši, teď bez nutnosti se pořád omlouvat, že zpívám smutné písně. Tango je smutné a smutek je podle mne jeden z největších darů života." Jak je pro Yasmin příznačné: k tangu se přitiskla dychtivě vášnivým, teatrálním hlasem, kterým, když se jí zachce plakat, rozpláče i publikum a rozhodně to nemá nic společného se zábavou. Rozdíl je možná v žánrech, ale určitě ne ve zpěvaččině hloubce odevzdání se písním.

Yasmin Levy prý tango často po nocích poslouchala, nicméně ji trvalo, než se dostala písním na kloub a zjistila, jak tuhle hudbu obdivuje. Odvážit se ho zpívat na veřejnosti ji ale strach dlouho nedovolil, nevěřila si. Teprve poslech už nežijícího argentinského zpěváka Roberto Goyenecheho ji leccos ozřejmilo: "Ukázal mi podstatu tanga, smutku, naděje a zlomeného srdce. Buď jsem byla hloupá a ignorovala některé věci nebo naopak drzá, abych se dotknula písně La Ultima Curda, jedné z nejtěžších písni všech dob, ale riskla jsem to."