Khamoro 2010 podruhé
Milí posluchači, zveme vás na další návštěvu romského Khamora. Tentokrát ještě zavítáme na loňský ročník mezinárodního multižánrového festivalu, jehož galakoncert proběhl v sobotu 29. května v Kongresovém centru v Praze.
Zároveň pro vás zpracováváme záznamy z ročníku letošního, který poprvé proběhl v holešovické aréně SaSaZu. Těšit se můžete na Alexian Group z Itálie, tuzemské Bachtale Apsa, indické Jaipur Maharaja Brass Band, Etnorom z Maďarska, Martin Lubenov Orkestar z Bulharska, Cigonos D´Ouro z Portugalska a francouzskou-norskou formaci Les Tziganes Ivanovitch and Raya. Na ně ale prosím počkejte až do září.
V dnešním půlhodinovém vydání uslyšíme pouze dva soubory z Khamora 2010, ale za to velmi početné: Romano Atmo z Franie a Mahalu Rai Bandu z Rumunska.
Proč se Mahala Rai Banda jmenuje tak, jak se jmenuje?
Mahala je původně arabské slovo, které se na Balkán dostalo přes turečtinu a znamená něco jako jemnější obdobu ghetta, živelně a chaoticky vzniklou romskou čtvrť na kraji města. Mahaly se rozrostly zejména po pádu totality, kdy se Romové z venkova stěhovali za obživou do metropole.
Rai je slovo vypůjčené do arabštiny od romských kmenů, které putovaly přes Irán a usadili se ve Valašské nížině v Rumunsku. K nim právě patřila elitní kasta hudebníků zvaná lautari. Výraz rai zde označuje jedince člověka se znalostmi nebo dovednostmi, které ostatní respektují. Nezaměňovat s názvem alžírského směru populární hudby rai, který má jiný původ: pochází z povzbuzujícího výkřiku Ya Rai, kde rai znamená něco jako názor, souhlas.
No a Banda to je prostě orchestr, band, kapela, složená z nejrůznějších nástrojů, které jsou právě zapotřebí - housle, trubka, saxofon, cimbál, bicí, akordeon a cokoli dalšího. Tradiční hudba z venkova se tu totiž prolíná se zrychleným městským cítěním, orientální ornamentací, počítačovými beaty a třeba i složitějšími rytmy a harmoniemi z Balkánu.
Tento rumunský virtuózní orchestr tvoří hudebníci ze dvou „hudebně velmi proslulých“ rumunských vesnic. Clejani, vesničky ležící 40 km západně od Bukurešti, která je domovskou vesnicí slavné kapely Taraf de Haidouks. A z vesničky Zece Prajini, ležící na severovýchodě Rumunska, která je zase domovem další proslavené kapely Fanfare Ciocarlia. S nadsázkou tak lze říci, že Mahala Rai Banda kombinuje smyčce ala Taraf De Haidouks s dechy v duchu Fanfare Ciocarlia, a to vše ještě koření subkulturou bukurešťských romských ghett. Mahala Rai Banda totiž vznikla v drsném prostředí bukurešťských periférií.
No a Romano Atmo, což znamená romská duše, je souborem hudebně-tanečním, který představuje různorodé styly a pestrobarevné kostýmy. Skupinu založil olašské zpěvák, tanečník a choreograf Péťa Jortčenko, původem z Ukrajiny. Když mu bylo patnáct, připojil se ke známému moskevskému divadlu Romen a zůstal v něm až do roku 1989. Tehdy se rozhodl odejít do Francie, kde se trvale usadil a založil zmíněný soubor Romano Atmo. Při své choreografické práci zůstává věrný svým kořenům a romský tanec chápe jako způsob života a cítění. Jak jinak. Hezký poslech!
Nejposlouchanější
-
Raymond Radiguet: Ďábel v těle. O skandální a nerovné lásce mladíka a vdané ženy
-
To jeli dva ve vlaku. Poslechněte si krátkou komedii Zdeňka Svěráka, který slaví 90 let
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
-
Jiří Karásek: Muž, který zásadně mluvil pravdu. Hvězdně obsazená detektivní tragikomedie z roku 1965
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.