Boys Play Nice: Když architektura na fotkách žije
„Nepřišlo to ze dne na den. Poznali jsme se sice při focení architektury, pak jsme ale dlouho dělali reklamu a jen plnili něčí zadání,“ říkají Jakub Skokan a Martin Tůma, fotografové spojení pod značkou Boys Play Nice.
Na svém kontě mají cenu Czech Grand Design v kategorii Fotograf roku za rok 2015, letos jsou opět v užší nominaci a fotí i aktuální vizuál cen. Pracují pro Ronyho Plesla nebo Denisu Novou, ale nejvýrazněji na sebe upozorňují focením architektury, portrétují domy nebo interiéry třeba od studií Mjölk, Fomafatal nebo od Zdeňka Fránka. Jejich fotky poznáte – vypadají skvěle a navíc vás zasáhnou. Mají v sobě emoci, ožívá na nich příběh.
„Například u Stezky v oblacích to bylo tak, že nám ti lidé, co tu věž stavěli, říkali, jak to byl obtížný proces kvůli velké nadmořské výšce, je tam zima, nevlídno. My jsme pořád čekali na pěkné počasí na focení. A když jsme tam přijeli potřetí, tak nám to došlo – to je přece ten přesný výraz - mlha, nic není vidět, všude mraky…,“ popisuje Martin Tůma zrod působivého vizuálu Stezky v oblacích, výrazné stavby Zdeňka Fránka.
Proč je focení architektury obtížná disciplína? V čem ji Boys Play Nice pojímají jinak? A jak tenká je hranice mezi reklamou a uměním? I to jsou otázky, na které v Čajovně Jakub Skokan a Martin Tůma odpovídali.
Nejposlouchanější
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
-
Eduard Bass: Purkmistr z Podskalí. Příběh sirotka, který držel vorařské bidlo i život pevně v rukách
-
To jeli dva ve vlaku. Poslechněte si krátkou komedii Zdeňka Svěráka, který slaví 90 let
-
Srdce, kosti, petržel, šalvěj, rozmarýn, tymián, Art Garfunkel a Paul Simon
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
