Deset českých soudniček
Soud jako místo, kde sídlí spravedlnost, je instituce stará jako lidská civilizace, a také každá kultury má své mýty o soudech a soudcích. Tak třeba pohádka o chytré horákyni je vlastně svého druhu soudnička podobně jako ostře pointovaný příběh o Šalamounově soudu mezi dvěma ženami. Moderní společnost ovšem je protkána nepřehlednou sítí zákonů, takže mezi samým právem je často spravedlnost k nenalezení. Soudy a soudci pozbyli elegance, současné žurnalistické referování o soudních procesech ztratilo švih a humor. Žánr soudničky jakoby zahynul se zmizelým světem habsburské monarchie a první republiky.
Pro Stránky na dobrou noc jsme vybrali novinové soudničky mistrů tohoto žánru. Nejstarší z nich je František Šimeček, redaktor Národních listů, který zemřel v 35 letech roku 1877, s Národními listy spolupracoval i Jakub Arbes a Ignát Herrmann, "zlatou éru" meziválečných Lidových novin představují Rudolf Těsnohlídek a Karel Poláček, ale také Jan Drda. Brilantní humorista František Němec je spojen s Českým slovem, Jaroslav Hašek si své soudničky dílem vymýšlel pro nejrůznější, často bizarní tiskoviny. Nejmodernějším autorem našeho cyklu je Josef Burgr, původně kriminalista, který léta normalizace strávil jako topič v jednom pražském divadle, kde také začal psát.
Nejposlouchanější
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
-
Eduard Bass: Purkmistr z Podskalí. Příběh sirotka, který držel vorařské bidlo i život pevně v rukách
-
To jeli dva ve vlaku. Poslechněte si krátkou komedii Zdeňka Svěráka, který slaví 90 let
-
Srdce, kosti, petržel, šalvěj, rozmarýn, tymián, Art Garfunkel a Paul Simon
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.