Z pamětí Maxe Broda

Max Brod byl velice všestranná osobnost: vzděláním právník, uplatnil se jako filozof, básník, prozaik a dramatik, literární a hudební kritik, byl též skladatelem i výkonným hudebníkem, je znám i jako překladatel a neúnavný organizátor kulturního života i jako objevitel nových talentů.

Narodil se 27. května 1884 v pražské židovské rodině. Po maturitě na německém gymnáziu ve Štěpánské ulici studoval na Karlově univerzitě práva (promoval v roce 1907). Na počátku vysokoškolských studií (1902) se seznámil s Franzem Kafkou, stal se jeho nejbližším přítelem a posléze i editorem a propagátorem jeho díla. Po skončení studií až do roku 1924 pracoval jako soudní úředník na ředitelství pošt v Praze. Poté působil jako hudební a divadelní kritik v pražském německém listu Prager Tagblatt.

Literární dílo Maxe Broda je neobyčejně rozsáhlé. Zahrnuje nábožensko-filozofické spisy, eseje, kritické práce, několik sbírek lyrických básní, divadelní hry, překlady z hebrejštiny, latiny, francouzštiny a češtiny, a především romány a povídky. Knižně debutoval v roce 1905 souborem novel Smrt mrtvým!

Těžiště jeho tvorby je v historických románech, z nichž nejvýznamnější je trilogie, jíž dal autor souhrnný název Boj o pravdu. Obsahuje román Tychona Brahe cesta k Bohu (1915), situovaný do rudolfínské Prahy a zvláště do nezaměnitelné atmosféry židovského ghetta, román Reubeni, kníže židovské (1925), v němž se opět vrací do pražského židovského ghetta a staré Prahy období renesance, a román Galileo v zajetí (1948). Děj řady těchto děl se odehrává alespoň částečně v Praze. Uveďme hlavně romány Česká služka (1909), milostný příběh mladého německého úřadníka z Vídně a české dívky, a Stefan Rott aneb Rok rozhodnutí (1931), v českém vydání pod názvem Osudný rok. Román zachycuje složité dospívání chlapce na podkladě událostí první světové války a rozpadu Rakousko-Uherska.

Brod žil v Praze až do počátku roku 1939, kdy byl nucen emigrovat před nacistickým ohrožením. Usadil se v Tel Avivu, kde našel nejen útočiště, ale i trvalé místo tvůrčí práci. Vydal řadu knih, často vzpomínkového charakteru, které zaznamenávají atmosféru rodné Prahy a poskytují cenné poznatky ke studiu celé kulturní a literární epochy přelomu 19. a první poloviny dvacátého století. K nim patří i kniha Život plný bojů (1960), z níž jsou vybrány tyto texty. Max Brod zemřel 20. 12.1968 v Tel Avivu.