Giacomo Casanova: Historie mého života (1/10)

"Můj příběh buď vůbec nevyjde nebo bude pravou zpovědí. Pravda se skrývá na dně studny, ale když si zamane se ukázat, každý na ni upírá užaslý pohled, protože je tak nahá, je žena a tak krásná. Nenazvu svůj příběh zpovědí, poněvadž ten název od té doby, co ho jistý přepjatec zprofanoval, nemohu vystát: přesto to zpověď bude, pakliže vůbec něco takového existuje," napsal na závěr svých pamětí italský básník, hudebník, dějepisec, diplomat, alchymista, milovník žen a dobrodruh Giacomo Casanova (1725-1798).

Mladý Giacomo se v letech 1740-1744, tedy ve věku od patnácti do devatenácti let, s větším či menším nadšením připravoval na dráhu duchovního. Při tom stačil studovat práva, učit se hře na housle a seznamovat se s "galantní" literaturou. Ve svých pamětech Historie mého života po letech vzpomínal, že ve společnosti jej ohlašovali větou "Přichází z Padovy, byl tam na studiích".

Po neobyčejně pestrém životě zakotvil Casanova v severočeském Duchcově, kde na sklonku života napsal knihu Historie mého života. Benátčan napsal své paměti francouzsky, tedy v jazyce, o němž prohlásil, že je rozšířenější než jeho mateřština italština. Navíc obdivoval "krásu francouzštiny", jak napsal v předmluvě. Naše četba se snaží představit Casanovu jako komplexní osobnost, nikoli jako pouhého záletníka, jak je jeho postava zapsána v obecném povědomí. Jeho styl nepostrádá humor a autor se v Historii mého života zaobírá i etickým hodnocením líčených situací.

Casanova se při psaní pamětí bavil opětovným prožíváním svých příhod a na jeho strhujícím psaní je to znát. V prvních devíti částech četby na pokračování se seznámíme s nejrůznějšími podobami Casanovovy složité životní dráhy a osobnosti, desátá, závěrečná část přináší Casanovův Nástin mého života, sepsaný 17. listopadu 1797 v Duchcově a určený jednomu či jedné z Casanovových dopisovatelů či dopisovatelek, a dále výběr z Casanovových úvah o nesmrtelnosti duše a lásce k Bohu i z jeho úvah o kráse a lásce.

Desetidílnou četbu na pokračování připravil Miroslav Stuchl z překladu Prokopa Voskovce. V režii Hany Kofránkové účinkuje Luděk Munzar.