Věroslav Mertl: Jakož i my odpouštíme. Jak se vypořádat s křivdami minulosti?

Dva bývalí spolužáci, oba minulým režimem perzekvovaní, symbolizují dvě krajní polarity postoje k prožitému zlu. Ten odpouštějící a shovívavý dokonce pozve na setkání starého ředitele školy, který se neblaze podepsal ne jejich životním osudu, aby se sám později stal obětí režimu, kterému slepě sloužil. Ten druhý, radikální, nehodlá odpustit žádnou vinu a selhání. Střet těchto polarit vyostřuje otázky, co je slabost, co síla a co skutečně osvobozuje.

V březnu roku 1929 se v rodině četnického strážmistra v Chrášťanech u Týna nad Vltavou narodil Věroslav Mertl. V prvních poválečných letech vystudoval obchodní akademii v Českých Budějovicích. Řadu let pak pracoval jako úředník a jen máloco dávalo tušit jeho literární talent.

Teprve v roce 1969, ve svých čtyřiceti letech, debutuje knihou povídek Stín blaženosti. Tou dobou nedlouho pracuje jako redaktor českobudějovického nakladatelství Růže a také v brzy zakázaném katolickém literárním měsíčníku Arch. Od roku 1971 pak až do počátku devadesátých let působí jako tajemník okresního výboru Československé strany lidové v Českých Budějovicích a v nakladatelství Vyšehrad čas od času publikuje další povídkové soubory a první romány.

Vzhledem ke svému zjevnému navazování na tradici předválečné katolické literatury, zejména pak na Jana Čepa, jehož dílo jej ovlivnilo nejvíc, zůstával po celou dobu normalizace pro oficiální českou literaturu neviditelným. Teprve po roce 1990 bylo jeho literární dílo plně akceptováno a – i přes dílčí výhrady zejména některých mladších literárních teoretiků – také formálně doceněno udělením Státní ceny za literaturu v roce 2001. Věroslav Mertl zemřel v Českých Budějovicích v roce 2013.