Stendhal: Lucien Leuwen (1/10)

Stendhalův nedokončený román vyšel v Paříži posmrtně až roku 1926, tedy 84 let po odchodu velkého francouzského romanopisce (1783-1842). První kapitoly vyšly pod souhrnným názvem Zelený lovec ve svazku Stendhalových Nevydaných povídek r. 1855.

Stendhalův nejdelší román zůstal tedy nedokončen. Jaká je historie jeho vzniku? V r. 1833 se paní de Gaultier se Stendhalem radí ohledně svého rozepsaného románu s názvem Poručík. Stendhal zodpoví její otázky a asi za rok si vypůjčí zápletku jejího románu: začne psát příběh podporučíka jménem Lucien Leuwen. Napíše během roku a půl asi šest set stran, ale v listopadu 1835 se začne věnovat psaní Života Henryho Brularda. Později Stendhal ještě rozepíše několik variant plánu třetí části Luciena Leuwena, v r. 1836 napíše tři varianty Předmluvy, až nakonec na dokončení díla rezignuje.

Nedokončené dílo (autor mu dal postupně osm různých názvů!) má pojednávat o mladém podporučíku neschopném lásky, který konečně potká "prostou, přirozenou, počestnou ženu, jež je hodna lásky".

Rukopis silně autobiografického románu (Bathilde de Chastellerová se podobá Mathildě Dembowské, Stendhalově "Métildě") nese na okrajích stran četné autorské poznámky: "Pročistím to později" (tyto poznámky vydá r. 1970 literární vědec Victor Del Litto pod názvem Literární deník). Nejkrásnější stránky románu jsou ovšem inspirovány autorovým vztahem k Mathildě: první začervenání Bathildy, prchavé odevzdání se v hostinci U zeleného lovce. . .

Příběh Luciena Leuwena začíná r. 1832, kdy je pro své republikánské přesvědčení vyloučen z Polytechniky a přichází jako podporučík do Nancy. Potkává zde mj. mladou vdovu, paní Bathilde de Chasteller, ale po řadě peripetií se brání lásce k ní. Když se však doktoru Du Poirierovi podaří Luciena falešně přesvědčit, že Bathilde porodila, odjíždí zdrcený Leuwen do Paříže. Poté odchází z armády a nachází práci u hraběte de Vaize. Seznamuje se s paní Grandetovou, jež mu vytýká jeho vážnost. Bathilde se mezitím považuje za opuštěnou. Paní Grandetová nakonec svádí Luciena. Lucienův otec náhle umírá, Lucien je zruinován.

Zbytek románu zůstal jen v náčrtcích: Lucien je jmenován sekretářem na vyslanectví v Capelu (jde o Madrid), ale podle Stendhalových poznámek je patrné, že autor má na mysli Řím. . .

Desetidílnou četbu na pokračování připravila Jitka Chrtková. V režii Stanislava Vyskočila účinkují Ivan Klička, Jan Dvořák a Jaroslava Červenková. Natočeno v roce 1989.