Ladislav Dvořák: Jak hromady pobitých ptáků
Povídka ze souboru próz z padesátých let Šavle meče. V režii Ivana Chrze účinkuje Petr Pelzer.
Básník a prozaik Ladislav Dvořák se narodil 1. prosince 1920 v Krásněvsi u Velkého Meziříčí v rodině kováře (zemřel 22. června 1983 v Rokycanech). Maturoval v roce 1943 na reálném gymnasiu ve Velkém Meziříčí. Po válce studoval na Filosofické fakultě University Karlovy bohemistiku a srovnávací literaturu.
V roce 1948 byl však ze studia vyloučen a pracoval jako pomocný dělník, knihkupec, zámečník, úředník, redaktor, knihovník, a po podepsání Charty 77 opět jako dělník. Publikoval v časopisech Kritický měsíčník, Akord, Tvář, Sešity pro mladou literaturu, v Literárních novinách, Kulturní tvorbě ad., básně pro děti v Ohníčku, Sluníčku, Mateřídoušce.
Jako prozaik debutoval v roce 1962 knihou Ledňáček Neodlétá, v níž se ve vzpomínkách navrací do krajiny i časů dětství a dospívání. V povídce Jak hromady pobitých ptáků ožívá atmosféra padesátých let. Prostřednictvím hlavní postavy příběhu, podivínského Doktora Dochtora, pronikáme do dění kolem zatuchlého antikvariátu, v němž se nejen vykupují a prodávají knihy, ale kde se zároveň ve sklepení, potají - podobně jako v celé společnosti svobodné myšlení a myšlenky - kuchají knihy nepohodlných, zavržených a zapovězených autorů.
Nejposlouchanější
Eduard Bass: Purkmistr z Podskalí. Příběh sirotka, který držel vorařské bidlo i život pevně v rukách
-
Balla: Velká láska. Opravdový milostný román, nebo nesmlouvavý a ironický pohled na současný svět?
-
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Nadčasový příběh o víře, že dobrota může změnit lidská srdce
-
Srdce, kosti, petržel, šalvěj, rozmarýn, tymián, Art Garfunkel a Paul Simon pohledem Pavla Klusáka
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.