Marcel Jouhandeau: Malvína aneb To je vata

Jeden z nejoriginálnějších francouzských spisovatelů 20. století Marcel Jouhandeau líčí v řadě knih zdánlivě prostými anekdotickými příběhy to, čemu se začalo říkat "lidská komedie přelomu 19. a 20. století", to, co sám Jouhandeau nazval v roce 1950 "vizionářským realismem".

Marcel Jouhandeau (1888-1979) pocházel z městečka Guéret, jež se v jeho osobitých prózách stalo mýtickým Chaminadourem. V dětství byl obklopen ženami: matkou, babičkou a tetou. S matkou si pravidelně dopisoval až do její smrti v r. 1936 (matčin skon je pro něho předělem: "Mezi včerejškem a dneškem zeje propast. Dnes již nemám matku.")

Třicet sedm let učil franštinu a klasické jazyky na střední škole v Passy. V říjnu 1920 vychází v NRF první Jouhandeauův otištěný text, povídka Pincengrainovi. Knižní debut je z roku 1921 a nese název Teofilovo mládí. V červnu 1929 se Jouhandeau žení s Elisabeth Toulemonovou, bývalou tanečnicí. Manželství (Jouhandeau byl homosexuál) mu posléze bylo bohatým zdrojem inspirace (v řadě textů vylíčil stovky drobných příhod, neshod a půtek).

V roce 1934 vychází sbírka povídek a drobných textů Chaminadour, v němž podobně jako v předchozích souborech Pincengrainovi a Prudence Hautechaumeová líčí zdánlivě prostými anekdotickými příběhy to, čemu se začalo říkat "lidská komedie přelomu 19. a 20. století", to, co sám Jouhandeau nazval v roce 1950 v knize Jeden svět "vizionářským realismem".

Za okupace zůstal v Paříži. V říjnu 1941 se spolu s několika dalšími spisovateli (Pierre Drieu la Rochelle, Robert Brasillach, Jacques Chardonne ad.) zúčastnil cesty francouzských intelektuálů do Německa a po návratu pak v prosinci 1941 v NRF vydal o cestě svědectví v článku nazvaném Svědectví. Skupina navštívila Heidelberg, Výmar, Mnichov, Vídeň, Berlín.

Po osvobození Paříže se pak Jouhandeau skrýval, nakonec byl předvolán na policejní prefekturu, ale s pomocí účastníka hnutí odporu, literárního kritika Jeana Paulhana, byl zproštěn obvinění z kolaborace.

V roce 1949 odešel J. do důchodu a hojně publikoval až do r. 1979, kdy skonal.

Povídka Malvína aneb To je vata vyšla poprvé v souboru s názvem Deník holičův v nakl. Gallimard r. 1931 a je typickou ukázkou spisovatelova umění: výsek ze života podivného městečka Chaminadour předvádí na postavě Malvíny Solové, jež "patřila k lidem, v nichž si s krutou trpělivostí libuje zlý osud" - i ty nejlepší Malvíniny úmysly končí tragikomickou katastrofou.

Z dosud nepublikovaného překladu Věry Dvořákové připravil Petr Turek. Soubor povídek Marcela Jouhandeaua v překladu Věry Dvořákové připravuje k vydání nakladatelství Triáda. V režii Vlada Ruska účinkuje Hana Kofránková.