Mladý bůh se stane mužem

Téma růstu, dospívání a nesnadných přerodů, které vedou k vytoužené i obávané zralosti, se táhne celou tvorbou italského básníka a prozaika Cesare Paveseho jako červená nit. Pavese totiž patří k těm autorům, kteří po celý život píší pomyslnou jedinou knihu.

Pavese se narodil v piemontské vesničce Santo Stefano Belbo v roce 1908. Přestože ho studia anglické literatury odvedla do města, zůstal provždy poznamenán prostředím, v němž se utvářely jeho první životní zkušenosti. V první polovině třicátých let Pavese překládal z angličtiny a začal také psát poezii; jeho první sbírka, z níž pocházejí uváděné ukázky, vyšla v roce 1936 pod názvem Pracovat unavuje.

Ve třicátých letech 20. století, kdy Pavese vstoupil do literatury, vládl italské poezii hermetismus - tedy estetizující, jakoukoli ideologii odmítající lyrická poezie, vyznačující se osobitým symbolismem a složitou hrou aluzí. Pavese si ale zvolil vlastní cestu: inspirován angloamerickou poezií, především pak Waltem Whitmanem, psal próze se blížící verše. Každodenní situace a běžné postavy však v jeho skladbách získávají symbolický přesah, jenž vyrůstá z hlubinné psychologie, archetypů a mýtů. Již v Paveseho prvních básnických skladbách nalezneme všechny konstantní motivy jeho tvorby, jakými jsou např. útěk do světa a následné hledání kořenů, nezrušitelné pouto s mateřskou zemí, protiklad mezi městem - místem dospělosti, zodpovědnosti, osamění a kultury, a venkovem - místem dětství, fantazie, nespoutané přírody.

Ještě dříve, než se Pavese při redakční práci v nakladatelství Einaudi obeznámil s dobovými psychologickými a antropologickými studiemi, především s Jungovým pojetím hlubinné psychologie, nahlížel již na individuální příběh každého člověka jako na opakování jakéhosi prapočátečního, archetypálního vzoru.

Již zmiňované protiklady mezi dětstvím a dospělostí, přírodou a kulturou, městem a venkovem se tak stávají v jeho poezii též symboly konstitučních prvků lidské mysli - vědomí a nevědomí. Pavese nás tedy provádí nelehkou zkušeností lidského růstu a zrání a naznačuje jednu z cest, jak si i v dospělosti uchovat povědomí o vlastní psychologické minulosti.

Pořad z překladů Radovana Krátkého byl natočen v brněnském studiu Českého rozhlasu.