Jorge Louis Borges: Další pátrání – dějiny věčnosti

Argentinec Jorge Luis Borges byl kýmsi označen za nejvýznamnějšího spisovatele, který nikdy nedostal Nobelovu cenu. K této škodolibé poznámce dodejme se stejnou porcí ironie, že už jen tento fakt činí duchovní hodnotu tohoto ocenění značně problematickou.

Ale dosti škodolibé ironie – věnujme se tématům jako zrcadla, kruhový čas, nevědomí předchůdci Franze Kafky, knihovně, jejíž svazky obsahují všechny možné kombinace písmen, slov a vět a tedy i ty knihy, které dosud nespatřily světlo světa a možná ani nikdy nespatří.

Naše Schůzky s literaturou nabídnou především autorovy zasvěcené eseje, věnované literatuře, a to zejména té evropské. Proč se Borges i další latinskoameričtí spisovatelé nechali inspirovat především literaturou evropskou? A kde se vzala ta fascinace tajemnem? Odpoví nám jak autor samotný, tak iberoamerikanista Daniel Nemrava.

Borges píše hutně, s obrovskou slovní zásobou, do svých textů dokázal nenásilnou formou promítnout i ohromující sumu vědomostí, jíž disponoval. Přesto, nebo právě proto jsou jeho texty při komplikovanosti úkolů, které si jejich autor vytyčil, čtivé, vtipné a mnohdy – ano, škodolibě ironické. Takže císař, který nechal vystavět Velkou čínskou zeď, samozřejmě musel nechat spálit všechny knihy, čas se odvíjí v kruzích a vše se stane znovu – i sen o velkém paláci a sen o snu o velikém paláci.

Ponořme se do fascinujícího světa autora, který, byť byl na sklonku života raněn slepotou, viděl mnohem více než většina vidoucích...