Emil Artur Longen: Zlodějové

Už v dětství okouzlilo Emila Artura Longena prostředí kabaretu a divadla. Všestranně nadaný mladík, který po maturitě na gymnáziu v Benešově nastoupil ke studiu na Akademii výtvarných umění v Praze, byl v roce 1908 pro kázeňské přestupky ze studia vyloučen. Z neukázněného studenta Pittermana se stal v roce 1909 Emil Artur Longen, výrazná postava pražských kabaretů, v bohémském prostředí mohl uplatnit svůj vskutku univerzální talent, působil jako herec, dramatik, režisér. Prošel kabarety Na poříčí, Lucerna Karla Hašlera, Montmartr, Schöblův kabaret, Červená sedma, Rokoko. Několik scén sám založil a vedl (např. kabaret BUM či Revoluční scéna), působil i ve Francii a Německu. Později stál u začátků divadelní dráhy Vlasty Buriana, v jeho divadle Longen pracoval jako dramaturg, herec i autor a zpočátku měl na Burianův umělecký vývoj ten nejpříznivější vliv.

Pro Burianovo divadlo Longen napsal úspěšné divadelní hry, např. C. a K. polní maršálek, Kasta pro sebe, V tlamě velryby nebo Už mne vezou. Ještě ve své Revoluční scéně uvedl Longen první dramatizaci Osudů dobrého vojáka Švejka Jaroslava Haška, kde hlavní roli stvořil legendární Karel Noll, Kischovo Nanebevstoupení Tonky Šibenice, kde roli Tonky Šibenice vytvořila Longenova žena Xena Longenová. Zajímal se taky o film, jako spoluscénárista či autor námětu je podepsán pod mnoha úspěšnými filmovými komediemi (C.K. polní maršálek, Anton Špelec, ostrostřelec, Pobočník jeho výsosti, Nezlobte dědečka, Hrdinný kapitán Korkorán ...)

Po odvysílání najdete hry k poslechu po dobu jednoho týdne na stránce Hry a literatura ve streamu.