Josef Virgil Grohmann: Pověsti z Čech (14 částí)

Grohmannova sbírka je cenná nejen pro své historické prvenství, ale i pro svoji nebývalou odbornou úroveň, ve které překonává i četné pozdější sbírky domácího slovesného folkloru. Její autor totiž lidové pověsti chápal jako hodnotu a pramen stojící sám o sobě, který není třeba nikterak literárně upravovat, a svým čtenářům tak jako první u nás předložil komplexní a autentický obraz lidové pověstní tradice. Ve svých textech využíval v první řadě ústního podání, které nijak dál literárně nezpracovával a ponechával je v původní prosté podobě.

U některých pověstí čerpal jednak z podkladů českého vlasteneckého kněze Václava Krolmuse (1790–1861), řidčeji ze zpracovaných mýtů a lidových zvyků rakouského badatele Theodora Vernalekena (1812–1907), v omezené míře je využito i textů a odkazů Bohuslava Balbína (Rozmanitosti), K. J. Erbena, Václava Hájka z Libočan a Ignáce Hanuše. Jména lidových informátorů jsou ponechána v původní podobě vzhledem ke skutečnosti, že určit jejich příslušnost k určité národnosti a pohlaví je ve většině případů nemožné.

Autentické české lidové pověsti, jak je zaznamenal pražský německy píšící mytolog, z vlastního překladu připravil Radovan Charvát. Stránky na dobrou noc vysíláme v rámci Roku německého jazyka na Vlatvě.