Alexandr Kliment: Vyznání lovce zvuku. Na pozadí zvukové koláže hledá fonoamatér naplnění života

Když Alexandr Kliment psal své rozhlasové hry, nemohl mít ani pomyšlení, že by je mohl uslyšet v tehdy československém rádiu. Jako řada jeho přátel, s nimiž sdílel osud signatáře Charty 77, měl cestu do rozhlasových studií zapovězenou. Hry tedy alespoň vydal v samizdatovém svazku v roce 1975, a protože některé byly uvedeny v zahraničí, v tvorbě pro rozhlas neustával.

Také hra Lovec zvuků byla nejprve uvedena v někdejším Západním Německu, kde ji nastudovala stanice Nord Deutsche Radio v roce 1985. O osm let později byla konečně natočena česky. Text vznikl z autorova okouzlení fonoamatéry, lidmi, kteří se v době vzniku hry sdružovali v zájmových klubech a s nadšením lovili nejrůznější zvuky na kotoučové magnetofony.

Režisér Ivan Chrz přistoupil k textu, jehož volná, spíše literární než dramatická forma byla v té době u české rozhlasové hry málo obvyklá, s jasným interpretačním názorem. Obě role obsadil neoposlouchanými hlasy. Fonoamatéra ztvárnil Radim Vašinka známý spíše jako herec a organizátor divadla poezie a v roli rozhlasového reportéra se představil Jan Vala, tehdy dobře známý jako populární moderátor televizních pořadů.