Josef Knap: Réva na zdi

Josef Knap se narodil 28. 7. 1900 jako sedmý z deseti sourozenců v Podůlší u Jičína, na obecnou školu chodil do Jinonice, kde na něho silně zapůsobil řídící učitel Josef Koldovský. Gymnázium navštěvoval v Jičíně, maturoval po první světové válce v roce 1919. Tehdy také otiskl svoje první literární práce ve studentském časopise Ruch. Brzy k nim přibyly příspěvky do periodik: Cesta, Orfeus, Host, Pramen.

Byl nejstarší syn, narozený po šesti sestrách – bývalo zvykem, že nejstarší syn přebíral hospodářství po otci, ale Josef Knap začal studovat literaturu na Filozofické fakultě UK v Praze, roku1924 studia dokončil doktorátem. Habilitoval prací o divadelníkovi Jaroslavu Hilbertovi. Po krátké vojenské službě nastoupil v říjnu 1925 jako vědecký pracovník do divadelního oddělení Národního muzea v Praze. Tam se mimo jiné začal zabývat historií kočovných divadelních společností, o kterých napsal později tři monografie, základní díla svého druhu u nás. (Zöllnerové, 1958; Umělcové na pouti, 1961, a studii Čtyři herečky, 1967). Práci v divadelním oddělení Národního muzea přerušilo nakrátko pracovní nasazení během druhé světové války a definitivně ji uzavřelo Knapovo zatčení v roce 1951.

Spolu s dalšími spisovateli a představiteli veřejného života byl souzen v politicky vykonstruovaném procesu s tzv. Zelenou internacionálou a následně v letech 1951-1955 vězněn na Cejlu v Brně, ve Znojmě a na Pankráci v Praze také s Janem Zahradníčkem, Františkem Křelinou, Zdeňkem Kalistou aj.. Josef Knap patřil k předním spisovatelům českého ruralismu, který najdeme v jeho románech i literárně teoretických studiích. Z prozaického díla připomeňme několikrát přepracovaný román Réva na zdi, Muži a hory, Vysoké jarní nebe, Cizinec. Roku 1929 vyšla pod dojmem cesty do „polární země“ jeho jediná sbírka básní Neznámému bohu. Do roku 1951, kdy byl jako autor na dlouho komunistickým režimem nadlouho umlčen, vydal také několik povídkových sbírek Píseň na samotě, Zaváté šlépěje, Polní kytice. 23. srpna 1955 byl podmíněně propuštěn kvůli zdravotnímu nálezu - podezření na rakovinu kůže. V roce 1966 požádal společně s dalšími bývalými vězni o revizi svého případu a roku 1967 nakonec rehabilitován.

Po propuštění z vězení v roce 1955 pracoval jako stavební dělník, od roku 1956 se realizoval jako externí spolupracovník v Literárním archivu Národního muzea. Vytvořil soupisy pozůstalostí Josefa Bartoše a Otokara Fišera a uspořádal Archiv Družstevní práce. Roku 1960 odešel do důchodu.

Četné cesty po Evropě ve třicátých letech a poté až po roce 1969 se staly důležitou inspirací pro jeho další tvorbu. Dostal se jako člen delegace Svazu československých spisovatelů do SSSR. Ovlivnila ho především severská literatura při návštěvě Švédska a Norska, jak dokládá také zasvěcená studie, kterou na koni 40. let vydal o spisovatelce Selmě Lagerlöfové. Roku 1969 obdržel za zásluhy o norskou a severskou literaturu vůbec nejvyšší vyznamenání pro cizince, medaili sv. Olava. Po roce 1970 mu byla znovu znemožněna publikační činnost. Josef Knap zemřel nečekaně 12. prosince 1973 a byl pochován ve svém rodném kraji na hřbitově v Železnici.

Dramatizaci Knapova románu Réva na zdi napsal Miloň Čepelka a v roce 2001 ji v Českém rozhlase natočil režisér Josef Henke. V hlavních rolích uslyšíte Josefa Vinkláře, Antonii Hegerlíkovou, Lukáše Hlavicu, Ivetu Duškovou, Aleše Procházku a další herce.

Po odvysílání najdete hru po dobu jednoho týdne k poslechu na stránce Hry a literatura ve streamu.