Sladké je žít - Rudolf Pellar
ČRo 3 -Vltava V sobotním pořadu Sladké je žít se tentokrát mimořádně nesetkáme s jazzem a poezií, ale s šansonem a poezií (ostatně - šanson a poezie v tom dobrém případě jedno jsou) a také s mužem, kterého šanson provází po celý život: s Rudolfem Pellarem.
Herec, překladatel a zpěvák se narodil ve stejném roce jako český a československý rozhlas: dokonce o několik týdnů dřív - 28. února 1923. Do rozhlasového studia poprvé vstoupil za války ještě jako konzervatorista a s výjimkou sedmdesátých let, kdy se octl na pomyslné černé listině, jeho spolupráce s rozhlasem od té doby trvá - a je velice bohatá a rozmanitá. V našem archivu jsou stovky literárních a dramatických titulů ve kterých účinkoval, je tu nespočet písní, šansonů, operetních árií a ovšem i literárních textů, které - většinou s manželkou Lubou Pellarovou - přeložil. Právě oni dva k nám v šedesátých letech poprvé uvedli slavný Sallingerův román "Kdo chytá v žitě", překládali Faulknera, Hemingwaye, Tenessee Williamse, Edwarda Albeeho a další, vždy velmi zajímavé autory.
Po celý život Rudolf Pellar zpíval a protože ho vždy zajímal obsah písně, její příběh a poselství, věnoval se především šansonu. Proto se také stal jedním ze zakladatelů skupiny Šanson - věc veřejná, stále je jejím předním členem a stále - i ve svých 85 letech - vystupuje na koncertech s šansony především francouzských a českých autorů. A požád je činný i jako herec před rozhlasovým mikrofonem: na stanici Vltava jeho nezaměnitelný hlas a chytrý, promyšlený přednes slýcháte v mnoha literárních i publicistických pořadech. Výjimečné vydání pořadu Sladké je žít bychom snad mohli označit za dvojnásobný dárek. Jednak za dárek jubilantovi k narozeninám a jednak za dárek jubilanta posluchačům: setkání s Rudolfem Pellarem a jeho vzpomínkami i písněmi je totiž opravdu veskrze příjemný a radostný posluchačský zážitek.
Nejposlouchanější
-
To jeli dva ve vlaku. Poslechněte si krátkou komedii Zdeňka Svěráka, který slaví 90 let
-
Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo. Napínavý příběh tajemných spiknutí, nebo úvaha o realitě a fikci?
-
Jiří Karásek: Muž, který zásadně mluvil pravdu. Hvězdně obsazená detektivní tragikomedie z roku 1965
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.