Jan Erik Vold: Má samota je má. Má radost je naše

Jako teenager na přelomu padesátých a šedesátých let pracoval J. E. Vold na zaoceánské lodi, která vozila turisty do USA. Tam se snažil zorientovat v soudobém jazzu. Neunikl mu ani fenomén „jazz & poetry“, o kterém napsal v 60. letech několik esejí. Jako básník-vokalista nahrál celkem 18 alb. První v roce 1969 s Janem Garbarkem. Vold ovšem spolupracoval s celou plejádou výjimečných jmen nejen severského jazzu; jeho vůbec nejslavnější deskou je ”Blåmann! Blåmann!“ s americkým trumpetistou a zpěvákem Chetem Bakerem. Básník se v Norsku těší trvalé popularitě a v posledním desetiletí, kdy vydal další 3 sbírky básní a esejů, jako by ještě narůstala. Jeho poezie se stává přirozenou součástí norské kolektivní paměti druhé poloviny 20. století i současnosti.

Pořad s názvem Má samota je má. Má radost je naše z vlastních překladů připravil a hudbu vybral Ondřej Buddeus. Verše čte v originále Jan Erik Vold, v češtině Jiří Ornest. Režii má Dimitrij Dudík.