William Shakespeare: Coriolanus

Poprvé v Českém rozhlase Shakespearovu tragédii nastudovala v překladu Jiřího Joska režisérka Hana Kofránková s Martinem Stránským v titulní roli.

Kdy přesně napsal Shakespeare tragédii Coriolanus nelze s jistotou určit, literární vědci se shodují, že to bylo někdy v rozmezí let 1605 až 1610. Hra je poslední autorovou římskou tragédií a tiskem vyšla v takzvaném prvním foliu v roce 1623, tedy sedm let po jeho smrti. Stejně jako u ostatních antických her Shakespeare čerpal námět z dobových pramenů, konkrétně z Plutarchových Životopisů, a vojenskou a politickou dráhu svého hrdiny vylíčil věrně podle historické předlohy. Zároveň v hrdém římském generálovi a politikovi vytvořil jednu ze svých nejrozporuplnějších postav.

Gaius Marcius Coriolanus je muž, jehož pyšná a neústupná povaha žene do neštěstí. Svoje klady dokáže rychle převrátit v zápory. Není mužem kompromisu a byť má často pravdu, prosazuje ji bez ohledu na to, jaké budou její důsledky.Na svoji přímou povahu doplatí. Vše, co kdysi sloužilo k jeho prospěchu, se mu nakonec postaví do cesty a zničí ho.

Římský vojevůdce Coriolanus na obraze Nicolase Poussina |foto: Musée Nicolas Poussin, Wikimedia Commons

Poprvé se s ním setkáváme na římské ulici, kde mu spílá vyhladovělý dav městské chudiny a viní ho za to,že neotevřel lidu sýpky. Roztržku přeruší zpráva, že na Řím táhne armáda nepřátelských Volsků. Jediný, kdo je schopen se jim postavit, je Gaius Marcius. V kruté bitvě u Coriol Volsky porazí. Řím ho velebí jako vítěze.

Na paměť vojenského triumfu přijímá jméno Coriolanus a přes počáteční nechuť se stává konzulem. „V politice“však dlouho nevydrží. Když proti němu intrikánští tribunové zosnují vzpouru, pohaněný lid žádá jeho hlavu, ale pak se spokojí s vyhnanstvím.

William Shakespeare na portrétu neznámého autora z r. 1815 |foto: Wikimedia, public domain

Zhrzený Coriolanus se spojí s nepřáteli Říma Volsky a oblehne Řím. Věčné město zachrání před jeho pomstou jeho žena a matka. Coriolanus rezignuje a vyjedná s Volsky pro Řím mír. Pro obě strany je však zrádce, a proto ho zabijí.

Coriolanus je postavou, která budí odpor i sympatie zároveň. Jeho poznámky na úplatnost lidu a fungování demokratických institucí jsou však natolik trefné, že platí i dneska.