Ernst Jandl: Potichu i nahlas (5 částí)

Roku 1954 se spřátelil se svou pozdější družkou, básnířkou Friederike Mayröckerovou, která se výrazně podílela na větší části jeho díla. Spolu patřili k tzv. Vídeňské skupině, díky níž později pracoval například v Německu nebo USA. Jandl také proslul autorskými čteními vlastních textů, často za doprovodu jazzové hudby, která pořádal po celé Evropě. U nás jsme ho mohli slyšet v roce 1986 ve Viole.

Českým čtenářům je Ernst Jandl známý zejména díky kongeniálním překladům svého přítele Josefa Hiršala ( který na překladech spolupracoval s Bohumilou Grögerovou podobně, jako Ernst Jandl s Friederike Mayröckerovou). Knižně vyšly i jeho rozhlasové Experimentální hry a některé z nich byly i Českým rozhlasem natočeny. Různé montáže z jeho textů jsou velice často inscenovány amatérskými divadly, protože otevírají široké pole jevištní fantazii. Jeho divadelní hra Z cizoty měla úspěch jako „inscenace roku 2004“ v režii Jana Nebeského v Divadle Na zábradlí.

Jandl je držitelem několika významných literárních ocenění, např. Ceny Georga Trakla, Ceny Georga Büchnera či Velké rakouské státní ceny za literaturu. Z tohoto výčtu by se mohlo zdát, že Jandlova cesta k úspěchu u vydavatelů a čtenářů byla přímočará, ale nebylo tomu tak. V Rakousku byla jeho poezie dlouho odmítána, prosadil se dříve v Německu a v Rakousku téměř stejně brzy (nebo pozdě), jako v Česku. Jeho pětidílný básnický portrét pro řadu Důvěrná sdělení připravil Radek Malý.