Josef Škvorecký: Zákony džungle

Na její existenci upozornil Jan Zábrana ve svém deníku, který vyšel r. 1992 pod názvem Celý život. Novela Zákony džungle spolu s texty Cesta k ateliérům a Divák v únorové noci byla podle Jindřicha Chalupeckého "to jediné, co jsem v životě napsal dobrého", uvedl Josef Škvorecký v poznámce na závěr druhého svazku svých Spisů (1994).

Tím se otevírá úplně jiný pohled na Škvoreckého dílo..., pohled, který na první místo neklade Zbabělce ani Tankový prapor. Básník a překladatel, blízký přítel Josefa Škvoreckého Jan Zábrana ve svém deníku píše v záznamu z roku 1978 v podobném duchu: „Zákony džungle. Novela, pokud se dobře pamatuju, asi šedesátistránková. Je situována do Broumova, kde Škvorecký po dostudování anglistiky v Praze nějaký čas kantořil (než odešel na vojnu). Nemýlím-li se, je tam vylíčení podnájmu, ve kterém v Broumově bydlel, a epizoda s návštěvou kláštera, na jehož nádvoří dva mniši v odklízejí sníh. Milostnou historii, která je centrem novely, už si nepamatuji, jen pocit zoufalství, opuštěnosti, ztracenosti. Tahle novela byla v první půlce 50. let považována mezi lidmi, kteří tehdy Škvoreckého znali (Lubomír Dorůžka, Luděk Šváb, ale i v partě Kolář - Urbánek), za jednu z nejlepších věcí, které do té doby napsal. Později, když už Škvorecký začal publikovat, jsem se ho několikrát na Zákony džungle ptal, zda je chce někam dát. Říkal: ,To ještě pořád nejde... Je to politicky zcela jasně a ostře proti nim...‘ “

Text nemám, vrátil jsem ho tehdy Škvoreckému. A od sklonku 50. let už si ani nepamatuji, že by tuhle novelu někomu moc půjčoval. Ani o ní moc nemluvil. Nevím, jak dnes, ale v situaci 50. let působila jako silná, hotová, jednoznačná věc." První vydání málo známého textu najdeme v knize Příběhy o Líze a mladém Wertherovi a jiné povídky (nakl. Ivo Železný, Praha 1994). V režii Vlada Ruska účinkuje Lukáš Hlavica.