„Člověk nikdy nemá jen jeden talent“ aneb Večer s Jaroslavem Vostrým

Jaroslav Vostrý (nar. 24. ledna 1931) je nepřehlédnutelnou postavou českého divadelního života od začátku šedesátých let. Svou uměleckou dráhu začal na DAMU v roce 1952, kam se přihlásil na obor divadelní věda a dramaturgie. Jak v pořadu přiznává, byla to trochu pragmatická volba, předpokládal, že na umělecké škole – na rozdíl od původně zamýšlené Filozofické fakulty UK – bude o přijetí rozhodovat přece jen poněkud liberálnější přijímací komise. Během studií, jejichž neodmyslitelným pozadím byly probíhající politické procesy 50. let, našel mezi spolužáky několik důležitých přátel a budoucích spolupracovníků, klíčové bylo setkání s režisérem Ladislavem Smočkem.

V roce 1956 nastoupil do redakce časopisu Divadlo, nejprve jako redaktor a v letech 1961–64 se stal šéfredaktorem. Za jeho působení se periodikum, které do té doby sloužilo především jako nástroj ideologické propagandy, proměnilo v respektovanou divadelní revue, která začala skutečně reflektovat pohyb v českém divadelním prostředí. Jaroslav Vostrý byl vedle Jana Grossmana, Milana Lukeše, Jindřicha Černého nebo Jana Císaře jedním z významných autorů, kteří svými články tuto proměnu uskutečnili.

Čtěte také

Ve stínu legendy? Činoherní klub musí riskovat, říká nový umělecký šéf Ondřej Sokol

V roce 1964 odešel z čela prestižního časopisu do divadelní praxe a založil s Ladislavem Smočkem divadlo Činoherní klub. Během několika let se z něj stalo jedno z předních českých divadel, které sklízelo zasloužený úspěch doma i v zahraničí. Činoherní klub vedl Jaroslav Vostrý jako umělecký šéf, ale působil v něm také jako dramaturg, autor a v neposlední řadě také jako režisér. Svými úspěšnými inscenacemi například Pinterových Narozenin, Voltairova Candida nebo hry Na ostří nože Aleny Vostré, dokonale popřel pravidlo, že schopnost kritické a teoretické reflexe vylučuje nadání k praktické a tvůrčí činnosti.

V roce 1972 musel Jaroslav Vostrý z divadla, které založil a přivedl k evropskému věhlasu, odejít. V letech tzv. normalizace režíroval na oblasti (Ústí nad Labem, Kladno, Pardubice) a externě vyučoval na DAMU a podle Jana Císaře výrazně přispěl k vytvoření nových osnov výuky režie a dramaturgie na činoherní katedře. Do Činoherního klubu se vrátil po listopadu 89 jako ředitel, ale setrval v něm jen krátce, v roce 1993 byl zvolen do funkce rektora AMU.

V pedagogické činnosti, v péči o kvalitu a podobu vysokoškolského studia na DAMU, našel Jaroslav Vostrý od poloviny 90. let způsob, jak dál pozitivně ovlivňovat české divadelní prostředí. Založením Katedry teorie a kritiky a později Ústavu dramatické a scénické tvorby na DAMU vytvořil pro budoucí praktické umělce prostor, ve kterém si zvykají od počátků hlouběji reflektovat vlastní uměleckou práci.