Nedělní jazzové lelkování: Politika a jazz

18. květen 2014

Jan Werich v jedné anekdotě řekl, že Irové jsou známí svým zarputilým katolicismem a nenávistí k vládě. Doba pokročila a plno věcí se změnilo, ovšem jeho tvrzení by se i dnes mohlo přesunout a volně parafrázovat tak, že jazzmeni jsou známí svou svobodomyslností a neúctou k autoritám.

Jazzové hvězdy berou pozvání do Bílého domu nebo na pražský Hrad pragmaticky, neboť vědí, že „kšeft“ je přece svatá povinnost a pobyt v palácích na jejich svobodě nic nemění. Sice také sledují geopolitické a vnitropolitické události, ale zdroj umělecké inspirace v nich nacházejí jen výjimečně a servilní hudební poklony se v jazzové tvorbě téměř nevyskytují.

Zato odposlechová aféra Watergate zaujala kontrabasistu Percyho Heathe natolik, že napsal skladbu The Watergate Blues. Ani po velmi důkladném pátrání nenarazíme na mnoho jazzových opusů věnovaných politickým „celebritám“. Mladé horké hlavy mohou na chvíli okouzlit revoluční idoly typu Che Guevary, ale i levicový radikál Charlie Haden se časem zklidnil a změnil svůj žebříček životních hodnot. Výjimkou jsou zvláště významné osobnosti, jako byl John Fitzgerald Kennedy, jehož památku uctil Oliver Nelson suitou The Kennedy Dream, ze které v nedělním podvečeru zazní dvě části. Jihoafrický pianista a skladatel Abdulah Ibrahim zase vytvořil portrét svého slavného krajana Nelsona Mandely a na albu bubeníka Matta Wilsona najdeme snímek s názvem Barack Obama. Úctu ke královskému majestátu Alžběty II. vyjádřili Thad Jones a Count Basie ve skladbě H.R.H (Her Royal Highness – Její královské Veličenstvo).

Dívky všech jmen a národností nebo sportovci jako Jack Johnson či Jackie Robinson se naopak v jazzových skladbách objevují dost často. Jazzové pohledy na politiku a politiky jsou vzácné, ale určitě nejsou nezajímavé.

autor: Aleš Benda
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.