Josef Kopal: Flaubertova neosobnost

V rozsáhlé syntetické studii Gustave Flaubert (1932) shrnul své dosavadní poznatky o spisovateli a v zrcadle jeho teoretických názorů na literaturu analyzoval jeho prozaické práce. Z této studie jsme vybrali fragmenty z úvodní kapitoly Flaubertova neosobnost. Připravil Petr Turek. V režii Dimitrije účinkuje Pavel Soukup.

Literární vědec a překladatel Josef Kopal (1883–1966), jeden z nejvýznamnějších českých romanistů 20. století, se zabýval především otázkami klasicismu a novodobé francouzské prózy, je znám jako autor dějin francouzské literatury i srovnávacích studií z české a francouzské literatury.

Po studiích na gymnáziu v Jičíně studoval francouzštinu a němčinu na pražské filozofické fakultě. V r. 1924 získal doktorát z filozofie, r. 1928 se habilitoval na bratislavské univerzitě, r. 1930 tam byl jmenován mimořádným, 1935 řádným profesorem dějin francouzské literatury. Po smrti Prokopa M. Haškovce suploval (1936–38) na brněnské univerzitě, r. 1938 přešel na pražskou filozofickou fakultu.

Autorsky spolupracoval na Ottově slovníku naučném nové doby, podílel se na vědecké redakci Časopisu pro moderní filologii. Za války působil v Klubu moderních filologů a sbíral materiály ke svým Dějinám francouzské literatury (1949), dílu, které bylo u nás ojedinělé svým dosahem až k druhé světové válce a které shrnovalo vědecké výsledky české romanistiky několika generací.