Ondřej Vaculík: Brdská krajina aneb Koniklec granátový

Ondřej Vaculík (*1954) začal publikovat své fejetony v samizdatových souborech v 80. letech 20. století. V téže době uvedl pod smyšleným jménem Ondřej Děd v divadle Orfeus divadelní hry Zedno a Ovčín a několik povídek. Po roce 1990 nastoupil do Literárních novin jako redaktor publicistických stránek a zástupce šéfredaktora. Tehdy se hodně věnoval ekologickým tématům (bylo období bourání Libkovic a dostavování Temelína). Vydal dvě prozaické knihy Stavební deník a Jablko přešlé mrazem.

V roce 1999 odešel z Literárních novin a v roce 2000 nastoupil do Českého rozhlasu. Dnes působí jako publicista a dokumentarista na volné noze, je stálým spolupracovníkem stanice Vltava, pro niž píše eseje a vytváří dokumentární a publicistické pořady. Eseje Ondřeje Vaculíka patří k těm, jež reflektují stav společnosti z pozic „obyčejného života“, často balancují na hraně fejetonu nebo krátké povídky. Bývají založené spíš na konkrétním zážitku než na abstraktní úvaze. Ondřej Vaculík píše ve svém eseji Brdská krajina aneb Koniklec granátový o nadějích i beznadějích brdské krajiny a lidí v ní.