Jules Mazarin: Breviář politiků. „Předstírej a utajuj,“ radí v eseji francouzský kardinál

Co o tomto kardinálu s nedobrou pověstí víme, pokud jde o oblast písemnictví a umění? Jules Mazarin – původem Vlach, dnes bychom řekli Ital – neuměl ani po dvaceti letech pobytu ve Francii dobře psát francouzsky (přiznal to s příznačnou neohrabaností v jednom dopise v roce 1658: „Můj jazyk není tak dobře francouzský, jako je francouzské mé srdce.“). Na druhou stranu je třeba mu přiznat zásluhy v oblasti hudby (Mazarin, který od r. 1645 pořádal na královském dvoře koncerty italských hudebníků, se zasloužil o první uvedení italské opery ve Francii r. 1647) i literatury resp. knihovnictví: kardinál založil první velkou francouzskou vědeckou knihovnu a zmínil se o tom, že tato knihovna je jednou z jeho velkých vášní (sbírka čítala na 54 000 svazků).

Dnešní čtenář zná tuto postavu především z Dumasova románu Tři mušketýři po dvaceti letech: kardinál Mazarin je zde líčen jako úspěšný politik a intrikán, milenec Anny Rakouské a protivník čestných tří mušketýrů. Realita byla, jak je vidět dle jeho nesporných zásluh v oblasti kultury, složitější, barvitější. Není ovšem pochyb o tom, že Mazarin uměl šikovně získávat přízeň mocných a odstraňovat své nepřátele. Jeho Breviář politiků lze tedy číst i jako soupis pragmatických a cynických lekcí, které mohou být leckomu užitečné i dnes.

Kardinál se sice nezatěžuje morálkou ani spravedlností, ale jeho spis svědčí o podivuhodné svěžesti myšlení i o určité naivitě. Z autorova úvodu: „Tak, jak to činila nejstarší a nejčistší filosofie, opíráme se dnes o dvě velké zásady. Staří filosofové říkali: mírni se a zříkej se. My říkáme: předstírej a utajuj; nebo ještě: poznej sám sebe a poznej ostatní – což, nemýlím-li se, vyjde přesně nastejno.“